Svatá říše římská, léta Páně 1310. „Zatracená věc s těmi Čechy,“ mne si římský panovník vous a mumlá si spíše pro sebe před viditelně nejistým poselstvím českých pánů. „Což o to, kutnohorské stříbro by se mi na cestu do Říma hodilo, ale poslat tam Jana? Raději bych tam viděl bratra Walrama, to je protřelý politik. […]

Eliška Přemyslovna vyrůstá v klášteře a může se stát abatyší, stejně jako její teta. Když je ale úkladně zavražděn její bratr Václav II., představuje náhle jedinou naději českých zemí na spravedlivého vládce. A tak se „obětuje“ pro svůj národ a bere si za manžela Jana Lucemburského … Je 1. září 1310 a ve Špýru na březích […]

Karlovi IV. se roku 1335 na česko-polsko-uherském summitu ve Visegrádu líbí., Karel I. Robert z Anjou se totiž ukáže jako štědrý hostitel, který oběma delegacím nabízí spousty jídla. „Na obědy českého krále se každodenně daly dva tisíce pět set chlebů a také z královských jídel bohatě,“ líčí uherský dějepisec Ján z Turca (1435–1488/1490). Lucemburkové se svou družinou […]

Masivní zdi starobylého hradu se tyčí na kopci nad Dunajem. Kočár, kterým přijíždí Karel, teprve 19letý moravský markrabě, drkotá po cestě. „Už abychom dojeli nahoru,“ vzhlédne dychtivě do výšky na malou kamennou tečku. Těší se na další diplomatické zkušenosti. Visegrád je jednou z jeho prvních státnických reprezentačních cest… Pevnost na vrcholku strmé skály, o níž […]

Když je v srpnu 1307 zvolen českým králem Jindřich Korutanský, na situaci zareaguje Albrecht Habsburský. Se svým synem Fridrichem I. Habsburským vypraví vojsko a snaží se obsadit Kutnou Horu, což se mu nakonec nepovede. Přezimuje v Čechách. Oba rivalové, Albrecht Habsburský (1255–1308) i Jindřich Korutanský (asi 1265–1335), sbírají zjara roku 1308 sílu na vzájemné měření sil, které […]

Když se doslechne, že Jana Lucemburského Pražané pustili do bran města, cloumá jím vztek. Jindřich Korutanský se zavře ve svých komnatách. „Jsem českým králem a navždy jím budu,“ zuří. Po pár dnech ale pochopí, že český trůn prohrál. Už podruhé odtáhne s ostudou ze země. Přesto se titulem českého krále i nadále chlubí. Vražda Václava III. […]

Už ve svých 12 letech se Berthold VII. Moudrý z Hennebergu-Schleusingenu stává regentem rodinného hrabství. Rychle se tak musí zorientovat v mnoha věcech, což se mu později bude hodit také při politických jednáních na evropských dvorech. Berthold VII. Moudrý (asi 1272–1340) je mazaný, dokáže se dokonale pohybovat mezi různými znepřátelenými tábory a vždy se přidá k tomu nejmocnějšímu. […]

„Je malý, má sotva loket míry,“ říkají si na konci 13. polští velmožové. Vladislav, který si tehdy ke svým úspěchům může už připsat tituly břešťského a sieradzského knížete a kujavského a velkopolského vévody, sice nevyrostl příliš do výšky, jenže podcenit jeho snahu o sjednocení Polska je velká chyba. Přezdívku „lokýtek“ získává pozdější polský král Vladislav […]

„Dostanu groš,“ žádá řezník za zabití a rozporcování prasete. „To je moc,“ rozčiluje se ale majitel vepříka, který ještě před chvílí pobíhal po dvorku. „Za tak velké prase je to ještě dobrá cena,“ dohaduje se ale řezník. V polovině 15. století přitom u nás činí cena za zabití vepře od pěti stříbrných peněz (12 jich dalo […]

28. listopadu 1310 dorazí Jan Lucemburský k branám Prahy. Chystá se zaútočit na město. Nakonec ale ušetří svoje síly. 3. prosince 1310 vyrazí pražští řezníci Lucemburkovi vstříc. Zaženou korutanské žoldáky pryč od brány svatého Františka (stávala na rohu Revoluční ulice).  V roce 1310 se o český trůn přetahují Jan Lucemburský (1296-1346) s Jindřichem Korutanským (1265‒1335). Porcovači […]

Na kopci nad řekou Dunaj se tyčí masivní zdi starého hradu. Kočár, kterým přijíždí Karel IV., teprve devatenáctiletý moravský markrabě, drncá po cestě. „Už abychom dojeli nahoru,“ pohlédne dychtivě do výšky na malou kamennou tečku. Těší se na další diplomatické zkušenosti. Visegrád je jeho úplně první státnickou reprezentační cestou…   Proti českému králi Janovi Lucemburskému (1296–1346) a jeho synovi ostře vystupuje římský císař Ludvík Bavor (1282–1347), který jim […]

Papež Alexandr IV. uznává v říjnu roku 1260 nemanželské děti českého krále Přemysla Otakara II.: syna a dvě dcery. Do Čech ale putuje listina, která jasně říká, „že žádné z těchto dětí nemá v budoucnu právo usednout na český trůn.“ Královský trůn jim tak unikne jen o vlásek. Kdyby hlava církve rozhodla jinak, mohl se Mikuláš I. po vraždě Václava III. stát českým […]

Vzdělání ve středověku zdaleka nepatří k samozřejmostem. Negramotnost nebyla vůbec neobvyklým jevem. Kdo byl prvním českým gramotným panovníkem? Svatý Václav (907–935). První staroslověnská legenda o jeho životě líčí, že četl jak latinské, tak i slovanské a řecké knihy.  Až do 13. století jsou ale bohužel tyto schopnosti u našich panovníků spíše vzácností. Poručník mu nepřeje  Číst […]