Svatá říše římská, léta Páně 1310. „Zatracená věc s těmi Čechy,“ mne si římský panovník vous a mumlá si spíše pro sebe před viditelně nejistým poselstvím českých pánů.
„Což o to, kutnohorské stříbro by se mi na cestu do Říma hodilo, ale poslat tam Jana? Raději bych tam viděl bratra Walrama, to je protřelý politik. Zapeklitá věc…“
Jan Lucemburský (1296–1346) vyrůstá na dvoře francouzského krále jako pravý rytíř a gentleman. To ještě netuší, že bude českým králem.
Římským králem je jeho otec Jindřich VII., lucemburský pán, který se vypracuje tak vysoko i díky vazbám na francouzského krále.
Za Jindřichem VII. přichází v roce 1310 deputace českých pánů, aby jim poslal nového krále, nejlépe prince Jana, i když Jindřich by jim raději doporučil staršího bratra. V Čechách není dobře.
Po smrti krále Václava III. si moc uzurpuje Jindřich Korutanský a situaci nevyřeší ani zvolení vzdorokrále Rudolfa Habsburského, jenž umírá krátce po usednutí na trůn během vojenského tažení nedaleko Strakonic.
Jan si proto nyní urychleně bere za manželku Elišku Přemyslovnu, dceru Václava II. A spěchá s vojskem do Čech. Počíná si chytře. Míří totiž na Kutnou Horu a Kolín, aby se dostal k penězům nezbytným pro vojsko, ale obě města nechávají brány zavřené. A zima je na krku.
Tažení na Prahu
První tažení krále-válečníka by pravděpodobně skončilo fiaskem, kdyby se rovnou potom neobrátil na Prahu.
Tam se sice Korutanský cítí nejbezpečněji, protože je posílen míšeňskými žoldnéři, ale jeho soldáti jsou dávno pro Pražany přítěží a ti přemýšlejí, jak se jich zbavit.
„Díky lsti a otevření jedné z bran se Janovým jednotkám 3. prosince 1310 podařilo obsadit Staré Město. Jindřich se ukryl na Hradě, nakonec však ustoupil a odešel ze země,“ vysvětluje historik Jaroslav Čechura.
Kdo ovládá Prahu, ovládá Čechy, ale ne všichni páni titulují králem Jana. Musí si šlechtu napřed získat za cenu ústupků a slibů, aby mu pomohli se zbylými odbojnými urozenci. Královský pár je korunován už 7. února 1311 z rukou Janova rádce Petra z Aspeltu.
Mezitím ale musí Lucemburk odvolat cizí rádce, jež ho provázejí ze země, a potvrdit tradiční úlohu šlechty při správě země. O rok později přijímá nový vladař hold i od moravské šlechty v Brně a Olomouci.
Také zde vydává inaugurační diplom, jenž potvrzuje nárok šlechty na její podíl ve správě země.
Neprávem zapomenutý král
Jan Lucemburský tehdy neplatí za toho slepého krále-cizince, jak mu u nás dodnes říkají. Nechává například v Českém království razit první zlaté mince a na sever od Alp. Nazývají se florény. Zlato na kovovou měnu je těženo v Jílovém u Prahy.
Jsou používány podobně jako groše, jako mezinárodní platidlo. Jan podporuje vydláždění pražských ulic a zřízení Staroměstské radnice. V první letech vlády stíhá zemské škůdce a zařizuje, aby nám byla od Habsburků vrácena Morava, kterou jim Korutanský přenechal.
K našim zemím připojuje dále Chebsko, Horní Lužici a Slezsko. V cizině nás reprezentuje jako rytíř na turnajích, politik na diplomatických jednáních a válečník v poli. Když umírá v roce 1346 u Kresčaku, celá Evropa nadšeně holduje odvaze českého krále.
Příliš mnoho českých královen
O této zamotané době bylo napsáno a vydáno již mnoho knih a publikací. Šla by ale vystihnout jediným titulem – doba čtyř královen.
Kromě Elišky Přemyslovny, jež zaujímá místo vedle Jana Lucemburského, je tu druhá manželka Václava II. Eliška Rejčka, která si po smrti předposledního Přemyslovce vybírá za manžela habsburského kandidáta Rudolfa Habsburského.
Po korunovaci Lucemburka a Přemyslovny se jejím dlouholetým milencem a politickým partnerem stává Jindřich z Lipé, aby se oba snažili kazit Janovu vládu, jak jen to šlo. To Anna Přemyslovna zůstává po boku Korutance, který je hned dvakrát vyhnán z Čech.
Dále ale nosí titul české královny, a to až do své předčasné smrti v roce 1313 ve věku 23 let. A po Václavu III. tu zůstává vdova Viola Těšínská. Téměř deset let po smrti jejího manžela o ní nic moc nevíme. Posléze si bere hlavu Rožmberků Petra Rožmberského.
Pro ni je to možná svatba pod úroveň, ale pán z Růže tak zvyšuje své postavení. Manželský život je bohužel krátký. Již následujícího roku totiž Viola umírá a je pochována v cisterciáckém klášteře Rožmberků ve Vyšším Brodě.
