28. listopadu 1310 dorazí Jan Lucemburský k branám Prahy. Chystá se zaútočit na město. Nakonec ale ušetří svoje síly. 3. prosince 1310 vyrazí pražští řezníci Lucemburkovi vstříc. Zaženou korutanské žoldáky pryč od brány svatého Františka (stávala na rohu Revoluční ulice).

V roce 1310 se o český trůn přetahují Jan Lucemburský (1296-1346) s Jindřichem Korutanským (1265‒1335). Porcovači masa stojí za Lucemburkem a na nepřátele vytáhnou svoje širočiny (sekery). Prosekají cestu a Janovi otevřou bránu do města.

Odměna je nemine. Dostanou výsadu užívat červený cechovní prapor s bílým lvem se sekerou a jejich vůdce Vodička dokonce obdrží funkci purkmistra. Jeho jméno pak dostane jedna z rušných pražských ulic.

Řeznický cech se rodí roku 1359. O zásluhách řezníků píše i Jiří Radoš v knize Řezníci a uzenáři ve světle věků.

Jdou hned za městskou radou

Kromě porážky, výseku a prodeje nakoupeného dobytka podle Miroslava Janotky (1927‒1990) řezníci „strojili též jídla vařená, jelita, klobásy a dršťky.“ Vydělují se z nich specialisté, a to lojovníci (ze skopového a hovězího loje vyrábějí svíčky), sádelníci, dršťkaři a drobníci.

Patří k nejprestižnějším řemeslníkům, ve slavnostních průvodech jdou hned za městskou radou.

S penězi raději utečou

Na nákupy dobytka potřebují řezníci většinou velké množství peněz. Mnozí z nich je nemají, a proto žádají o půjčku, často členy městské rady. Najdou se ovšem mnozí filutové, kteří pak na všem ještě vydělají, když nejlepší dobytek znovu prodají dosáhnou dalšího zisku.

Jiní se ale nakupovat vůbec neobtěžují a s penězi prostě utečou, aby je nemuseli vracet.