Skip to content
reklama

Karel IV. trestal řezníky za nestydatosti

„Dostanu groš,“ žádá řezník za zabití a rozporcování prasete. „To je moc,“ rozčiluje se ale majitel vepříka, který ještě před chvílí pobíhal po dvorku. „Za tak velké prase je to ještě dobrá cena,“ dohaduje se ale řezník.

V polovině 15. století přitom u nás činí cena za zabití vepře od pěti stříbrných peněz (12 jich dalo jeden groš) do dvou grošů podle jeho velikosti.

Jan Lucemburský cech odmění. FOTO: Neznámý autor/Creative Creative Commons/Public domain

Odměna za pomoc

Už od starověku se lidé, kteří umí zabíjet zvířata, těší ve společnosti váženému postavení. Římští řezníci dokonce mají i první cech, ze kterého se nedá vystoupit ani se vyplatit. Z něj si pak berou příklad řeznické cechy po celé Evropě.

U nás se řezníci objevují ve 13. století a za to, že se sekyrami v ruce pomohou českému králi Janu Lucemburskému (1296–1346) roku 1310 vstoupit do města, dostanou od něj do znaku korouhev s vyobrazením stříbrného lva v červeném poli.

blank
Karel IV. určí i tresty za nevhodné chování k ženám. FOTO: Wallraf–Richartz Museum/Creative Commons/Public domain

Chrání ženy

Roku 1357 pražským řezníkům uděluje císař Karel IV. (1316–1378) tzv. cechovní artikule, které určují jejich postavení. Kromě cechovních pravidel a jakosti masa jim vymezuje i tresty za nestydatosti, kterých by se dopustili vůči ženám.

Foto: Creative Commons, Úvodní fotografie: Викидим/Creative Commons/CC BY-SA 4.0
Právě v prodeji
reklama
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články