Němečtí vojáci si na ošetřovně rozlévají do hrníčků poslední láhev šumivého vína. Je Štědrý den roku 1942. Když už sekt bublá v hrnečcích, ozvou se náhle zvenku čtyři ohlušující detonace. Všichni okamžitě pustí hrnečky a lehají si. Víno se rozlévá po zemi. Lékař vybíhá z bunkru a zjišťuje ztráty.

Bilance zní: jeden mrtvý a tři zranění. Mrtvý ještě před chvílí zpíval nakřáplým hlasem německou tradiční kolegu „Stille Nacht, heilige Nacht (Tichá noc, svatá noc).“ Poslední sloku písně už dozpívat nestihl.

Skromné oslavy Vánoc 6. německé armády obklíčené Rusy v průběhu bitvy o Stalingrad (probíhala 21. srpna 1942 – 2. února 1943 v dnešním Volgogradu) útok nadobro zkazí.

A nebude to dlouho trvat a brzy ráno na Boží hod se vojáci 16. tankové i 60. divize motorizované pěchoty dostanou pod přímou palbu. Vůdce Adolf Hitler (1889 – 1945) jim ale přikazuje hájit svoji pozici.

Rodinu nahradí jednotka

Muži, kteří čelí třicetistupňovým ruským mrazům, ruskému ostřelování, nedostatku potravin i základního zdravotnického materiálu se už od prvních prosincových dnů upírají k blížícím se Vánocům jako ke své naději.

„Od začátku měsíce si dávali stranou nepatrné zásoby jídla, nikoli však jako přípravu na průlom ve sněhu, ale na oslavu Vánoc nebo jako dárky.

Jednotka z 297. pěší divize porazila soumara, aby z něho mohla nadělat koňské párky k Vánocům,“ líčí současný britský historik Antony Beevor. Nemají chvojí, a proto se snaží alespoň ze stepní trávy vyrobit symbolické adventní věnce.

Vzpomínkám na domov podlehnou i velitelé. Jeden z nich, generál Alexander Edler von Daniels (1891 –1960), si zdobí svůj nový bunkr vánočním stromečkem.

„Vánoce budu slavit po německu, jako doma, i když jsme hluboko v Rusku,“ ujišťuje na dálku v dopise svoji mladou manželku. Pod symbol Vánoc si staví kolébku, do které vkládá fotografii dítěte, jež se jeho ženě narodilo krátce po obklíčení.

„Každý se snaží ostatní alespoň nějak potěšit,“ dodává v listu, když předtím prošel úkryty svých podřízených. Rodinu jim tentokrát nahrazuje vojenská jednotka.

Voják kreslí Madonu

Kurt Reuber (1906 – 1944), lékař 16. tankové divize, je v civilu nadaným amatérským malířem. Tentokrát ale nemá papír. Bere proto do ruky ruské mapy a tvoří.

Kresba Madony, zachycující matku chránící své dítě, dodnes visí v pamětním kostele císaře Viléma v Berlíně. Doktor si kresbu tenkrát pověsil ve svém úkrytu a podle zpráv se každý, kdo k němu přišel, u obrázku zastavil. Mnohým nechyběly slzy v očích… Jeho bunkr se proměnil ve svatyni, kterou uznávali i nevěřící.

Další poručík se s ostatními podělí a poslední cigarety a chléb. „Sám jsem nic nedostal, a přesto to byly mé nejkrásnější Vánoce a nikdy na ně nezapomenu,“ píše rozechvěle domů. Chléb všichni zoufale potřebují, zásobování totiž vázne.

V době od rána 23. do rána 25. prosince nepřicházejí žádné letecké dodávky. Docházejí zásoby potravin i paliva. Německý generál Friedrich Paulus (1890 – 1957) odesílá zprávu pro generála Kurta Zeitzlera (1895 – 1963):

„Pokud nebudeme během příštích několika dnů zvýšenou měrou zásobováni, musíme očekávat velký nárůst úmrtí způsobených vyčerpáním.“ Teprve 26. prosince 1942 dojde 108 tun zásob, které obsahují i 10 tun vánočních sladkostí. Sám Paulus později píše manželce, že „Vánoce nebyly příliš veselé“.

Zimu už dlouho nevydržíme!

25. prosince 1942 shromažďují polní kuráti (vojenští duchovní – pozn. red.) vojáky ke mši a svatému přijímání. Teploměr se ustálil na mínus 25 stupních. Všechno pokryl nový příval sněhu a do vojenských stanů se opírá ostrý vítr.

Přibývá omrzlých, ale hlavní lékař 6. armády Dr. Otto Renoldi (1886 – 1967) zakazuje jejich evakuaci. „Mohli si zranění si zranění způsobit sami, aby se vyhnuli boji,“ prohlásí. V noci na 26. prosince 1942 teplota ještě klesne.

Německý divizní kněz si potom do deníku poznamenává, že vyslali několik oddílů, aby „v ledovém vichru a v pětatřicetistupňovém mrazu vykonaly protiútok. “ „Krvavé ztráty, zima a nedostatečné zásobování vážně omezily bojeschopnost divizí,“ zní Paulusova depeše.

Vrchnímu veliteli je jasné, že za téhle situace vojáci dlouho odolávat nevydrží.