Loni byl pozorován gejzír prachu proudící z komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko a okamžitě vyvolal otázku: odkud se vzala energie k jeho vzniku? Vědci se nyní domnívají, že ta byla uvolněna z nitra komety.
Možná šlo o uvolnění plynu nahromaděného pod ledem v „kapse“, možná o únik nějakého jiného plynu.
Výtrysk byl pozorovaný sondou ESA Rosetta dne 3. července 2016. Tedy jen několik měsíců před koncem mise a v době, kdy kometa 67P/Čurjumov-Gerasimenko směřovala od Slunce a byla od něj vzdálena zhruba 500 miliónů kilometrů.
„Zaregistrovali jsme jasný výtrysk prachu proudící z povrchu podobně jako fontána,“ vysvětluje Jessica Agarwalová z Institutu Maxe Plancka pro výzkum Sluneční soustavy v německém Göttingenu, která je hlavní autorkou nově publikované studie.
„Trval přibližně hodinu, přičemž jeho vydatnost byla zhruba 18 kg prachu každou sekundu.“
Kromě prudkého zvýšení množství prachových částic proudících z komety sondy Rosetta detekovala také drobná zrnka vodního ledu. Snímky pak odhalily přesné umístění výtrysky: deset metrů vysokou zeď kolem, kruhové prohlubně na povrchu.
Již dříve byly na kometě registrovány výtrysky, kolabující převisy či podobné jevy, ale aktuální pozorování mělo jistou dávku štěstí:
nejenom, že sonda snímkovala inkriminovanou lokalitu detailně, ale také se jí podařilo odebrat vzorky vlastního vyvrženého materiálu. „Tento výtrysk byl skutečně speciální.
Získali jsme k němu úžasná data z pětice různých přístrojů, takže přesně víme, jak se změnil povrch komety a z čeho se materiál skládal.
Sonda Rosetta totiž, čirou náhodou, prolétala skrze vyvržený materiál a měla svoji pozornost upřenou na správné místo povrchu ve chvíli, kdy k události došlo,“ dodává Jessica Agarwalová.
„Až do této události se něco podobného v takovém detailu a tak pokryté nepodařilo Rosettě získat.“
Původně se vědci domnívali, že výtrysky může představovat povrchový led odpařovaný slunečním zářením. Jenže měření sondy Rosetta rychle ukázaly, že jde o něco mnohem energetičtějšího, co žene prach z komety do prostoru.
„Energie, která jej poháněla, musela být uvolněna zpod povrchu,“ vysvětluje Jessica Agarwalová. „Evidentně jsou v kometách procesy, kterým ještě plně nerozumíme.“
Jak došlo k uvolnění této energie, zůstává nejasné. Možná měla podobu plynových bublinek proudících k povrchu skrze podzemní dutiny a následně vytrysknoucích ven skrze staré průduchy, nebo zásob ledu prudce reagujících na vystavení slunečnímu záření.
„Jedním z hlavních úkolů sondy Rosetta bylo zajistit, jak komety pracují. Například jak se jejich plynný obal zformuje a jak se mění v čase,“ vysvětluje projektový vědec mise Rosetta v ESA Matt Taylor.
„Výtrysky jsou zajímavé i z tohoto pohledu, jenže je nejsme schopni předpovědět z hlediska místa a času, kde a kdy k nim dojde. Tentokrát jsme ovšem měli štěstí a jeden zachytili.“
„Mít plné pokrytí s širokou paletou přístrojů je u výtrysků jako je tento skutečně cenné a máme tak jedinečnou možnost zjistit, co stojí za těmito událostmi.“ Vědci mise Rosetta nyní kombinují pozorování získaná u komety s počítačovými simulacemi a laboratorní prací, aby zjistili, cože přesně je oním hybatelem u podobných výtrysků na kometách.
