„Nikdy, ani v nejlepších hodinách svého vojenského vítězství, nedokázal Hitler Německu zajistit nezávislost na světovém trhu,“ tvrdí švýcarský sociolog Jean Ziegler (*1934). Zbrojení Třetí říše závisí na dodávkách zvenčí.

Vůdce proto obchoduje i se zdánlivými nepřáteli. Státům, které se navenek tváří neutrálně, se jeho politika hodí… 

Území v Evropě, na Balkáně a Blízkém východě, dobytá Adolfem Hitlerem (1889 – 1945), nabízela suroviny, které jeho válečná mašinérie potřebovala.

Stejné bohatství mu ale poskytovaly i státy, jež se chovaly nestranně. Jenom zdánlivě. Podle německého hospodářského historika Williho A. Boelcka (*1929) se nacistický vůdce nákupům ze zahraničí nevyhnul. Třeba „v roce 1943 musel hitlerovský zbrojní průmysl veškerou spotřebu manganu krýt dovozem ze zahraničí,“ upozorňuje.

Mangan se používal jako příměs do oceli, ta se díky němu stávala velice odolná a vhodná na výrobu hlavní pušek a kanónů.  

Rozhoduje Německo, Itálie a SSSR  

„O neutralitní status byl zpočátku mezi evropskými zeměmi velký zájem, o mimoevropských nemluvě,“ píše současný český historik Vít Smetana o situaci před vypuknutím 2. světové války. Nebylo to ovšem zdaleka tak jednoduché, jak se zdá.

Myslet si, že „vyhlásím neutralitu, nebudu se do ničeho plést a budu mít od všeho pokoj,“ v žádném případě neplatilo. „Jednotlivé evropské země se těšily právě takové míře neutrality, jakou připustily agresivní mocnosti – Německo, Itálie a rovněž Sovětský svaz,“ uvádí věc na pravou míru Smetana. 

Neuživí ani svoje obyvatele 

V září 1939 trochu překvapivě vyhlašuje neutralitu i Španělsko. Hitler tak ztrácí Franciska Franka (1892 – 1975), svého druhého nejvýznamnějšího příznivce po Italovi Benitu Mussolinim. Přestože Franko nacistického vůdce zklamal, nemá jinou volbu.

Země vyčerpaná občanskou válkou, při které se Franko dostal k moci, na podzim 1939 není bez zahraniční potravinové pomoci schopná uživit ani své vyhladovělé obyvatele, natož zbrojit do války. Jenže Třetí říše a Osa s ním počítá, když chce vtrhnout do severní Afriky (armáda by přešla přes španělské území) a při plánování útoku na Portugalsko. 

Sympatie si rozmyslí 

„Při jednání o této otázce v říjnu 1940 v Hendaye (město ve Francii – pozn. red.) Hitler obdržel od Franka pouze vágní příslib vstupu do války, pokud by si to Španělsko vzhledem ke své situaci mohlo dovolit,“ uvádí o postoji španělského generála současný český publicista Ferdinand Peroutka jr. Za zapojení se do války vznáší Franko na Německo požadavky v podobě dodávek zbraní a potravin, postoupení Gibraltaru, území Francouzského Maroka a část Francouzské Západní Afriky, což vůdce odmítne.

Jak Spojenci postupují, hlava španělského státu už si dobře rozmyslí případné projevy sympatií k nacistům. „Španělsko nikdy nebylo fašistickou zemí a nemělo svazky se státy Osy“ říká například v listopadu 1944.