Sonda Voyager 2 se stala druhým lidmi vyrobeným objektem, který pronikl do mezihvězdného prostoru. Oznámil to americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA).

Před šesti lety už hranici heliopauzy, za kterou už působí mezihvězdné prostředí, překročila sonda Voyager 1.

Nicméně, hranice sluneční soustavy Voyager 2, stejně jako “jednička”, dosud neopustil. Vliv skuneční gravitace totiž působí mnohem dál, až za vnějším okrajem Oortova oblaku.

Podle NASA Voyager 2 proletí Oortovým oblakem, sestávajícím se z malých ledových objektů, až za 30 000 let.

Voyager 2 se na svou cestu vydal 20. srpna 1977, čtrnáct dní před svým sourozencem s označením jedna. Narozdíl od něj využil neobvyklou konjunkce planet Jupiter, Saturn, Uran a Neptun, vyskytující se pouze jednou za 175 let.

Voyager 2 tak mohl navštívit i ledové obry, což ovšem jeho cestu zpomalilo a Voyager 1 jej předběhl.

Údaje z Voyagerů vědcům poskytly představu o tom, jak vypadá naše sluneční soustava. Víme tak, že žijeme v podstatě ve vejci. Heliosféra má totiž vejcovitý tvar.

Slunce sice vyzařuje částice označované jako sluneční vítr zřejmě pravidelně, tedy kulovitě, ale na konci heliosféry se tyto částice střetávají s mezihvězdným magnetickým polem a mezihvězdnou hmotou, které heliosféru deformují.

Obě sondy s sebou nesou poselství případným mimozemským civilizacím. Je v podobě pozlacené gramofonové desky, na které je nahráno 115 obrázků, 35 zvuků, 27 záznamů hudby (mimo jiné Beethovena, Mozarta ale i Armstronga) a 55 pozdravů v různých jazycích.

Jako jedenapadesátou zdravici si případní mimozemšťané vyslechnou i vzkaz v češtině: „Milí přátelé, přejeme vám vše nejlepší.“

Voyager 1 nyní míří ke hvězdě Gliese 445 v souhvězdí Žirafy, která je od nás vzdálená 17,5 světelných let. Voyager 2 pro změnu letí k nejjasnější hvězdě souhvězdí Velkého psa Sirius, kterou mine za 300 000 let.