„I nezbývalo jí, nežli volati se k papeži, jen aby ochránila čest dítek svých,“ líčí historik František Palacký situaci Adléty Míšeňské, když se s ní chce český král Přemysl Otakar I. rozvést. Lásku z mládí chce opustit po dvaceti letech manželství.
Nová funkce si žádá i novou ženu.
Cesta Přemysla Otakara I. (1155/1167–1230) k vládě je klikatá. Kvůli tahanicím o český trůn stráví léta 1173–1179 a později ještě 1193–1197 ve vyhnanství. Když 15. června 1197 zemře přemyslovský kníže Jindřich Břetislav (1137–1197) a na knížecí stolec se dostává Přemyslův mladší bratr Vladislav Jindřich (asi 1160/1165–1222), staršího sourozence to zaskočí.
Na řadě by měl být přece on! „Přemysl a přívrženci jeho … táhli ku Praze ozbrojeni, připraveni jsouce buď zemříti, buď zjednati sobě chleba a pánu svému Přemyslovi knížectví,“ líčí kronikář Jarloch (1165–1228) vývoj tehdejších událostí.
Vypadá to, že se schyluje k bitvě mezi bratry. Jenže i když má Vladislav Jindřich větší armádu, nakonec volí smír. „Ustoupil jednak pro dobro míru, jednak z bratrské lásky, a smířil se s bratrem svým v ten způsob, že oba zároveň onen na Moravě, tento v Čechách panovati budou,“ vysvětluje Jarloch.
Kdo podává panovníkovi pohár? Královská koruna znamená to i zlom ve fungování jeho dvora. Najednou se pražský přemyslovský dvůr musí rovnat dvorům německých říšských knížat. Nejde ale o změny, které by nastaly mávnutím proutku.
Probíhají postupně. Z přísné hierarchie vznikají dvorské funkce. Podkomoří zastupuje panovníka při správě královských měst, které začíná Přemysl zakládat. Zároveň má za úkol dohlížet na regální práva (oblasti, kde má panovník monopol, například těžba drahých kovů, ražba mincí).
Stará se i o důchody panovnické komory, tedy dohlíží na to, kolik peněz putuje do královské kasy. Maršálek zajišťuje úřední záležitosti správy Čech a Moravy, předsedá soudu, který rozhoduje spory týkající se panovnické cti.
Stolník přísně kontroluje chod kuchyně, číšník zase musí mít dokonalý přehled o stavu vinných sklepů a vinic. Jeho úkolem je nabízet panovníkovi pro hostině číši. Nechybí sudí a nejvyšší lovčí i další funkce.
Kuchař zachrání malého prince O kuchaři na Přemyslově dvoře se zmiňuje listina z roku 1229, kdy zde sloužil jistý Matyáš. Prameny prozrazují i jméno dalšího mistra kuchyně jménem Hirza. Ten už se ale v Praze objevuje až v době vlády Přemyslova syna Václava I. (1205–1253). Jaké speciality mistři vařečky připravovali? Oblíbenou pochoutkou byly kaše, raději sladké než slané. Připravovaly se z pšeničné a žitné mouky, krup a ovoce, doslazovaly se medem a ovocem. Na tabuli nikdy nechybělo vařené a pečené maso, základem polévek byly masové vývary.
Jeden z kuchařů, který působil na dvoře v roce 1205, se dokonce zřejmě zaslouží o to, že přemyslovská dynastie ještě nevyhyne. Maličký Václav se vůbec nemá k světu. Odmítá mléko své matky i kojné, až kuchař pocházející z Flander prozradí, že „v týnské osadě žije kovářova žena Nětka, která má sama dítě.
Určitě bude dobrou kojnou.“ Rada mistra kuchyně se osvědčí. „Kralevic zatím prospíval. Zdálo se, že již nic neporušuje jeho zdraví. Byl vesel, hrál si a jeho křik byl plný života,“ líčí spisovatel Vladislav Vančura (1891–1942).
Syn si hraje jenom do sedmi let „Děti se mají po probuzení vykoupat, hodinu si hrát, najíst se a opět zapojit do hraní,“ uvádí dobová encyklopedie praktické péče o malé děti, kterou sepisuje Vincenc z Beauvias (1190-1264).
Ze všech třinácti Přemyslových potomků se nejvíce pozornosti, alespoň podle dobových záznamů, dostává Václavovi. Zřejmě má k dispozici podobné hračky jako ostatní chlapci v jeho době včetně kopií zbraní nebo dřevěných koníků.
Jisté je, že hraní definitivně opustil ve svých sedmi letech. „V sedmi letech péče chův končila a děti, zvláště mužské potomky přebíral vychovatel,“ líčí současná historička Dana Dvořáčková-Malá. Teď už se musí vzdělávat a připravovat na roli budoucího panovníka.
Rozvod se s bývalou láskou Léta 1173–1179 stráví Přemysl ve vyhnanství v Míšni. Právě odsud pochází také jeho první žena Adléta Míšeňská (po 1160–1211), kterou si bere v roce 1178 z lásky. „Otakar přilnul v útlém mládí, bez vědomí a svolení obapolného příbuzenstva, jakož i bez svatebních smluv, k Adlétě, dceři míšeňského markraběte…“ píše František Palacký. Dodává, že „v manželství téměř dvacetiletém zplodil s ní několik synů a dcer, ačkoli z Říma proti tomu horleno bylo, protože manželé dotýkali se vespolek příbuzenstvím ve čtvrtém stupni.“
Čtyři ze třinácti Přemyslových dětí pocházejí ze svazku s Adlétou. Ovšem v roce 1198 už jeho politická hvězda září a on se s Adlétou nespokojí. Poohlíží se po nevěstě, která by mu mohla přinést něco politicky a volba padne na Konstancii, dceru uherského krále Bély III. (1148–1196). Uplacený pražský biskup Daniel prohlašuje manželství s Adlétou za neplatné – teď se příbuzenství hodí jako důvod. Papežská kurie mu ale rozvod s první ženou potvrdí až v roce 1206.