Několik desítek let sleduje běh času, aby se mohla z malé skládky proměnit v jakousi menší odpadní vesnici. Ve všemožném harampádí si dávají dostaveníčka krysy, bezdomovci loví poklady. Dokud někdo neřekne stop a nepořádek nenahradí čerstvě posekaná tráva.
„Je tu hrozný smrad.“ Taková je v minulosti reakce snad každého obyvatele newyorského ostrova Staten Island, který žije v blízkosti skládky Fresh Kills. Složí se tu opravdu všechno.
Počínaje pneumatikami, sklem a plasty, konče nábytkem, oblečením i zbytky jídla. Každoročně se tu nahromadí 10 milion tun odpadu, místo se proto za 54 let fungování stane největší skládkou na světě.
Předčí i Velkou čínskou zeď, jako největší objekt vytvořený jen lidskou silou. Obyvatelé protestují, kongresmani slibují. Nakonec se ze slibu stane realita otočená o 180 stupňů.
Takových pár desítek let
První kontejner tu vyklopí roku 1948, kdy je úředně potvrzeno, že nově nejlidnatější město světa potřebuje vlastní smeťák. Fungovat má podle prvotních plánů ale jen 3 roky.
Roky se ale přehoupnou v krásných pět dekád jako nic, během nichž tu hluk strojů prakticky neutichá. Denně totiž k ostrovu připlouvá 12 nákladních lodí, aby tu zanechalo suvenýr v podobě 650 tun odpadu.
Skládka se roztéká do všech stran, dokud se nezastaví na 890 hektarech. Jen pro srovnání naše největší skládka v Ďáblicích má „pouhých“ 24 hektarů.
Fresh Kills tedy připomíná malou soběstačnou vesnici, po níž se však neprohání děti, ale zvědaví racci a nenasytné krysy. Úřady jsou pod velkým tlakem, biologické katastrofě chtějí dát sbohem.
Poslední vykládka proběhne 22. března 2001, pak pracovní šrumec utichá. S takto rozlehlým prostorem mají velmi odvážné plány v podobě obrovského parku plného restaurací a kaváren protkaného cyklostezkami.
Architektonický poklad
Cedulka zavřeno ale nevydrží ani půl roku. Po teroristickém útoku z 11. září je tehdejší starosta Rudy Giuliani (*1944) zatlačen do kouta, když musí skládku opět obnovit.
Posledním a velice objemným nákladem se tedy stávají trosky „dvojčat“ World Trade Center, kterých je podle odhadů až dva miliony tun!
Z přesunu ale nejsou nadšeni pozůstalí, kteří utrpí šok, že by spolu se sutinami mohly mezi odpadky skončit i těla jejich blízkých. Vymohou si tedy alespoň třídění suti přes síta s otvory velkými jako lidská pěst. Detektivové tu pak identifikují na 300 obětí.
Teprve když humbuk kolem útoku utichne a všechny sutiny skončí mimo centrum města, je možné natrvalo zavřít.
Jedeme na zelenou!
Jen co zmizí z dohledu poslední bagr, začíná rozsáhlá obnova zeleně za pečlivého dozoru řady vědeckých týmů.
Píše se rok 2008. Celková rozloha by měla v budoucnu činit až 10 km2 (1000 hektarů), což je třikrát víc než má proslulý Central Park, který se rozkládá na ploše 340 hektarů (4 km x 800 m).
Rekultivace si z dějin ukrojí na 30 let, už teď se tu ale daří nejen ptactvu, ale i podvodním živočichům.
„Díky odchytu a následnému čištění průsakové vody se sem zase vrátily ryby a v porostech se zahnízďují ptáci,“ nechává se slyšet zaměstnanec Správy newyorských parků Michael Marella.
Kromě parku se ale počítá i s výstavbou solární elektrárny, jejíž výkon je odhadován na 10 megawattů. Ten by měl spolehlivě vystačit zhruba pro 2000 domácností.
Pohnutou a smrdutou historii dnes připomíná pouze občasná výpusť pro sběr methanu, kterého se pod povrchem vyprodukuje každý rok za 12 milionů dolarů. Právě ty ale město nejčastěji využívá ke zvelebování unikátního ekosystému.
