Již za pár týdnů začnou z prochladlé půdy vykukovat první květy nejraněji kvetoucí evropské rostliny. Příchod křehké sněženky s sebou nese hned dvě dobré zprávy. Tou první je blížící se příchod jara, druhá oznamuje pokrok v léčbě nemocí.
Tato bělokvětá rostlina, celým odborným názvem sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), patří mezi cibuloviny z čeledi amarylkovitých.
Díky některým alkaloidům (dusíkatým sloučeninám) a jiným látkám je jedovatá – za požití některých jejích částí, zejména cibulek, zaplatíme bolestí břicha, zvracením či průjmem. Tyto látky však mají v malém množství léčivé účinky.
Toho si lidé povšimnou již ve starověkém Řecku, a výtažky z rostliny používají ke zdravotním účelům.
Kromě toho také působí jako protijed proti některým halucinogenům. A pravděpodobně proto je sněženka někdy ztotožňována s bájnou rostlinou móly, jejíž kořen je černý a květ bílý – alespoň takto ji vykresluje Homér ve své Odyssei.
Ve svém nesmrtelném díle zobrazuje ithackého krále Odyssea, který užívá výtažek z oné květiny, aby si vyčistil mysl od okouzlení čarodějkou Kirké.
Od středověku dál už se ale žádné záznamy o jejím užití v lékárnictví nedochovají, a tak zůstává sněženka po dlouhá staletí v očích člověka jen oku lahodící květinou.
Něžná potrava pro mozek
O několik století později se však stane rostlinou velmi oblíbenou farmaceutickými společnostmi. Na počátku 50. let minulého století si bulharští vědci na výpravě přes pohoří Kavkaz povšimnou zvláštního jevu.
Obyvatelé místních vesnic si o čelo třou listy a cibulky sněženek. Nasbírají tedy dostatek vzorků a pustí se do výzkumu. V jejich tkáni objeví 17 různých alkaloidů, z nichž 3 jsou až dosud zcela neznámé. Tím nejvýznamnějším je právě galantamin.
Jedná se o dusíkatou heterocyklickou sloučeninu, která oplývá schopností zvyšovat v mozku množství acetylcholinu, látky, která je velice důležitá pro jeho funkci.
Stoletý nepřítel
Snížené množství acetylcholinu je patrné u jedinců trpících Alzheimerovou chorobou. Tato nemoc je popsána již v roce 1907 a další desítky let patří mezi neobvyklé nemoci.
Dnes postihuje téměř 30 % lidí starších 85 let po celém světě a počty nemocných neustále narůstají. Choroba zbavuje mozek schopnosti normálně fungovat, a v pokročilém stádiu nakonec odsoudí jedince k závislosti na ošetřovatelské péči.
Dodnes je sice stále považována za nevyléčitelnou, je ovšem možné její rozvoj zpomalit a některé její příznaky částečně zpomalit.
Lék proti zapomnění
A právě v takové situaci se hrdinou se zázračnými schopnostmi stává galantamin. Ten pomáhá udržovat hladinu acetylcholinu v mozku a díky svým účinkům působí jako kognitivum – léčivo zlepšující paměť.
Sněženky navíc mají i antimalarické účinky, takže se mohou stát zdrojem nových léků nejen proti neurodegenerativním onemocněním, ale i proti malárii. Na světě jich však roste příliš málo na to, aby se z jejich výtažku dal vyrobit dostatek léků. Ve většině zemí jsou navíc ohroženým a zákonem chráněným druhem.
Čím nás ještě překvapí?
Vědci se tedy musí dát do práce a najít jiný zdroj galantaminu než ten přírodní. To se jim naštěstí podaří a řada společností již dnes umí za pomoci průmyslové syntézy alkaloid získat.
Dobré ohlasy si získá i jeho použití při léčbě traumat nervového systému či ke stimulaci, a dokonce zesílení menstruačního toku, čímž může v raném stádiu těhotenství přivodit záměrný potrat.
Ve sněženkách obsažený protein lektin GNA je pak podrobován studiím kvůli své potenciální schopnosti bojovat proti viru HIV. Například pro hmyz je ale jedovatý, a tak se uvažuje o využití jeho genu při genových manipulacích. Výsledky testů jsou však zatím nejednotné.
