Kdyby tyto stromy mohly mluvit, měly by co vyprávět. Některé sekvojovce v Yosemitském národním parku jsou staré přes 3000 let! A nad jejich mohutností se také tají dech.

Když v roce 1853 pokácejí sekvojovec Discovery, v té době starý asi 1250 let, udělají z jeho pařezu taneční parket. Do jiných stromů jsou pro změnu vyřezány tunely pro průjezd automobilů.

Výskyt sekvojovců obrovských (Sequoiadendron giganteum) v přírodě je dnes omezený na vysoké nadmořské výšky západních svahů horského pásma Sierra Nevada v Kalifornii. Je tam pro ně ideální klima se suchými léty a zasněženými zimami.

Zkameněliny z posledního období druhohor však vypovídají o tom, že tehdy rostly i na území dnešní Evropy, Austrálie a Nového Zélandu.

Od druhé polovivy 19. století se semena stromu rozšíří po celých Spojených státech a také se začínají vyvážet do Evropy a později i jinam do světa. Nejčastěji se objevují v parcích a zahradách anglického typu. Podívejte se s námi na zajímavosti o těchto neobyčejných dřevinách.

Horské majáky s mělkými základy

Sekvojovce dorůstají až do výšky 80 metrů a více. Jejich kmen s průměrnou šířkou 6 až 8 metrů je pokrytý rozbrázděnou, silnou červenohnědou kůrou, která může u starých stromů dosáhnout tloušťky i 90 centimetrů, běžně mívá okolo 30 centimetrů.

S ohledem na svou velikost však mají pozoruhodně mělké kořeny. Odhaduje se, že až 95 % těchto stromů je má uloženo v hloubce okolo 1 metru.

Nejvyšší, nejsilnější, nejstarší…

Sekvojovce obrovské jsou samy o sobě výjimečnými stromy. Mají však mezi sebou rekordmany. V kalifornské rezervaci Sequoia National Park roste strom jménem Generál Sherman.

Je 83,8 metru vysoký, tedy o cca 6 metrů vyšší než slavný zlínský Baťův mrakodrap, a jeho celkový objem dřeva a kůry dosahuje okolo 1600 m3, což by stačilo na výrobu více než 5 miliard zápalek.

Podle Guinnessovy knihy rekordů jde o nejmohutnější známý jednotlivý strom současné přírody. Jeho stáří se odhaduje na 2300 až 2700 let.

Nejvyšší známý exemplář sekvojovce nemá pojmenování, ale roste v největším háji sekvojovců obrovských Redwood Mountain Grove v kalifornské části pohoří Sierra Nevada a má 95 metrů. Nejstarší je pak Muir Snag v Converse Basin Grove.

Tento strom je již mrtvý, ale stále stojí a podle odhadů byl v době své „smrti“ starší než 3500 let.

Příběh Matky lesa

Žádný ze současných rekordmanů z řad sekvojovců obrovských však nedosahuje rozměrů legendární Matky lesa (Mother of the Forest). Její příběh začíná v roce 1852, kdy je objeveno 92 obřích sekvojovců výzkumníkem Augusthem T. Dowdem (1823-1893).

V té době je Matka lesa druhým největším stromem po Discovery Tree, který je poražen v roce 1853. Je 100 metrů vysoká a obvod jejího kmene činí 28 metrů. Během 90 dnů je z něj odstraněno 60 tun kůry.

Ta je dopravena do New Yorku, kde je v roce 1855 opět sestavena do tvaru kmene pro výstavu „zelených divů ze zlatých oblastí“. Z New Yorku je kůra odeslána v roce 1856 do Londýna. V roce 1866 je však spolu s ostatními exponáty zničena požárem.

Původní strom po odstranění velkého množství kůry nepřežije dlouho. V roce 1856 má ještě zelené listy, ale během dalších 5 let o ně přijde. V roce 1908 Matka lesa, nechráněná kůrou před ohněm, utrpí velkou škodu následkem požáru.

Pozůstatky mrtvého stromu se dnes nacházejí v Calaveras Grove of Big Trees State Park v Kalifornii.

Oheň jako životní nutnost

Semena, ze kterých rostou nové stromy, se uvolňují ze šišek třemi způsoby. Buď díky larvám lesního hmyzu, které způsobí smrštění a vysušení šišek nebo s pomocí veverek.

Ty si rády pochutnávají na šťavnatých zelených šupinách mladých šišek a při jejich hodování vypadávají semena. Třetím a podle všeho nejdůležitějším spouštěčem uvolnění semen je však oheň.

Horký vzduch, stoupající od země nahoru, vysušuje šišky a umožní jejich otevření. Tak vypadne velké množství semen najednou na půdu, ze které následkem požáru zmizela drobná vegetace, která by jinak zabraňovala klíčení semen a přežití semenáčků.

Samotné sekvojovce chrání před ohněm velmi silná kůra, která obsahuje hodně nehořlavých látek a málo pryskyřice, takže dochází k jejich poškození jen výjimečně. Oheň po sobě také zanechává popel bohatý na živiny, ve kterém se mladým stromkům daří.

Správci parků z těchto důvodů zakládají od 70. let 20. století kontrolované požáry.

Francouzský mrakodrap

Nejvyšší sekvojovec mimo USA je exemplář vysazený poblíž Ribeauvillé v severovýchodní Francii v roce 1856, měřící dnes okolo 58 metrů.

Odolné velikány

Jsou neuvěřitelně odolné, ubrání se plísni, hnilobě i dřevokaznému hmyzu. Za to vše vděčí vysokému obsahu tříslovin. Téměř všechny starší sekvojovce vypadají, jako kdyby jim odumřel vrchol.

O příčinách tohoto jevu panují dohady, ale předpokládá se, že souvisí s výškou stromu. Vrchol může být poškozen bleskem nebo v tak vysoké výšce může být ztíženo čerpání dostatečného množství vody s živinami.

Tunel skrz strom

V roce 1881 je v Yosemitském národním parku vybudován tunel přes strom jménem Wawona. Lidé mohou skrz strom projet kočáry a poté auty. 2100 let starý strom se v roce 1969 zřítí pod váhou sněhu na jeho větvích. Dnes existuje několik dalších „tunelových“ sekvojovců.

„České“ sekvojovce

V našich podmínkách můžeme na sekvojovce narazit například v zámeckém parku v Ratměřicích v okrese Benešov, v obci Kravsko na Znojemsku, v Praze v Kunraticích nebo v osadě Chabaně u obce Břestek v okrese Uherské Hradiště, jsou ale i na některých dalších místech.

Nemohou však ani zdaleka konkurovat severoamerickým obrům.

4750

Tolik let je nejstaršímu exempláři borovice osinaté. Kromě borovic je dalším starým stromem fitzroya cypřišovitá. Sekvojovec obrovský je tak až třetí nejstarší strom planety.