„Nazvěme to místo Aquae Pannoniae,“ prohlašují Římané, když se v 1. století n. l. za vlády císaře Claudia se dostanou až na sever dnešního Rakouska. Vytvoří zde novou provincii Panonii a usadí se i v dnešním dolnorakouském Badenu.  

Už v 15. století patří městečko, pyšnící se 14 sirnými prameny chrlícími vodu teplou kolem 36 °C, k oblíbeným zastávkám císařů Svaté říše římské a později rakouských císařů. „Vybuduji si zde letní rezidenci,“ rozhodne se nadšený císař František I. (1768–1834). Baron Nikolas II. Esterházy z Galanty (1765–1833) mu v roce 1813 prodá za 65 000 zlatých (z toho 15 000 zlatých připadá na nábytek a 8000 zlatých na sousední pozemky) dům na dnešním Hlavním náměstí 17, postavený zřejmě roku 1792 pod taktovkou rakouského architekta Johanna Nepomuka Amanna (1765–1834). Esterhazy na obchodě pořádně vydělá, sám dům koupil za méně než polovinu.   

Kasino zaberou Rusové   

Když si František I. zvolí Baden jako svoje letní sídlo, městečko se rázem stává magnetem pro mondénní šlechtu a bohaté měšťany, kteří si sem jezdí léčit své neduhy. Proto v letech 1884–1886 vzniká podle plánů architektů Maxmiliana Katschera (1858–1917) a Eugena Fassbendera (1854–1923) novorenesanční lázeňská budova, Tereziánské lázně. Lázeňští hosté touží po zábavě, a tak se v období mezi 1. a 2. světovou válkou budova promění v obří kasino. Hráčům otevře své brány 12. dubna 1934 a stává se prvním rakouským kasinem s celoročním provozem. V roce 1944 si ale milovníci rulety a pokeru musí nechat zajít chuť. Hráčské doupě se zavírá. Nastěhuje se sem ruské velitelství a jeho důstojníci se sbalí a odejdou až roku 1955.    

Vánoční dárek pro princeznu 

Arcivévoda Karel Ludvík Rakousko-Těšínský (1771–1847), syn císaře Leopolda II. (1747–1792), si jako do té doby jediný Habsburk prosadí sňatek s ženou kalvínského vyznání. Milovaná choť Jindřiška Nasavsko-Weilburské (1797–1829) nejenom nemusí konvertovat ke katolíkům, ale manžel jí dokonce nechává v Badenu postavit jako vánoční dárek zámek Weilburg. „Bude vám připomínat vaši německou domovinu, má drahá “. Předá jí ho na Štědrý den roku 1821. Zámek po Jindřiščině smrti zůstává v majetku habsburských arcivévodů. Císař Karel I. (1887–1922) sem v průběhu 1. světové války 21. listopadu 1916 přemisťuje c. a k. armádní velitelství. V závěru 2. světové války v dubnu 1945 ale budovy zachvátí požár a z někdejšího dárku pro princeznu zůstanou jenom obvodové zdi. Žádost o to, aby zámek vzali pod svá křídla památkáři, je zamítnuta a 19. srpna 1967 dojde k odstřelu ruin. Do dnešních dnů se proto ze zámku dochoval jenom erbovní kámen, který kdysi zdobil vstupní bránu.     

Skladatel píše na okenice  

Slavný německý skladatel Ludwig van Beethoven (1770–1827) má věčně hluboko do kapsy. Naštěstí se ale vždycky najde dost sponzorů, kteří mu lázeňský pobyt ochotně zaplatí. Podivínský hudebník díky nim navštíví Baden během let 1804-1825 několikrát. Nepořádný nájemník ale nikde nebydlí dvakrát. Až v letech 1821, 1822 a 1823 si pronajme byt v horním patře domu na rohu Radniční ulice 10 u jistého Johanna Bayera. „Zotavuji se, věřím, že síla koupelí potlačí, ne-li odstraní zlo… “ píše odsud bratrovi. bratrovi. Kromě lázeňských procedur tu i komponuje. Když mu zrovna chybí papír, neváhá k nelibosti majitele popsat notami i okenice. 

Koupaliště jenom pro dámy  

Dámy z vyšší společnosti, které se v Badenu léčí, se chtějí nerušeně vykoupat tam, kde by je nesledovaly zvědavé oči mužů. Od roku 1831 se proto rybník dnešního bádenského rozária mění v dámské koupaliště. Platí zde „Pánům vstup zakázán“ a ženy si svůj koupací čas mohou vychutnat. Dnes se hned vedle rybníka rozkládá zahrada plná růží. Na 75 000 m2 kvete na 300 000 růžových keřů celkem 800 různých odrůd.   

Útočiště budoucí herečky  

Dům s číslem 1 v Renngasse kupuje v roce 1846 obchodník s kancelářským zbožím Anton Schratt (1804–1883) se svou ženou Kateřinou. Nejdříve se jim tu narodí roku 1851 Jindřich, potom přijde na svět Kateřina Schrattová (1853–1940), která se už jako šestiletá se zamiluje do divadla. Rodiče jsou nešťastní. Nepomůže ani když ji pošlou do internátní školy, stejně si prosadí svou. V rodném městě pak v sedmnácti letech debutuje jako host Vídeňské divadelní akademie. Rakousko-uherský císař František Josef I. (1830–1916) ji poprvé uvidí v divadle ve vídeňském Hofburgu roku 1880 a brzy poté se stává se souhlasem císařovny Alžběty Bavorské (1837–1898) jeho častou společnicí. Nejedno jejich milostné dostaveníčko proběhne právě v císařské rezidenci v Badenu, Kateřina to má z rodného domu kousek, i když v té době žije už většinou ve Vídni. Ve Schratthause zůstává její mladší bratr Rudolf (1860–1952).