Když se objeví Mikuláš v doprovodu čerta, odvaha často přejde i ty děti, které nezlobily. Čeští chlupáči jsou přitom v porovnání se svými kolegy z Rakouska a Německa vlastně jenom těžkopádní, blekotající smraďoši.

Jakmile přijdou na scénu příšerní Krampusové, začne teprve pořádná divočina!

Nemají políčeno jenom na děti, terčem jejich řádění se stávají i dospělí, kteří nemají úplně čisté svědomí. Za bájnou příšeru, doprovázející svatého Mikuláše, se dnes převlékají nadšenci v řadě evropských zemí a dokonce i v zámoří.

Existují také akce, kde se Krampusové vyskytují samostatně. Jde o takzvané „krampuslaufy“, dobře organizované průvody, plné vizuálních i zvukových efektů, které jsou tak populární, že jsou na mnoha místech pořádány řadu týdnů před i po mikulášském svátku až téměř do Vánoc.

Není čert jako čert

Přestože se alpská strašidla objevují v mnoha variantách, spojuje je řada charakteristických prvků. Samozřejmě jsou chlupatí, jejich barva je nejčastěji černá, hnědá nebo šedivá, mají kopyta, ocas a rohy různých tvarů.

Na okolí vyplazují dlouhý špičatý jazyk a děsí svými ostrými tesáky. Nosí s sebou řetězy, kterými řinčí pro zvýšení strašidelného efektu a k nim často přidávají kravské zvonce. Mívají rovněž svazky březových větví, kterými s chutí uštědří výprask dětem i dospělým.

Někdy se Krampusové objeví s pytlem nebo nůší na zádech. Malí uličníci ví, co znamená ocitnout se v podobném transportním zařízení. Jejich osud je zpečetěn a je už pak jenom na libovůli samotných démonů, zda hříšníky utopí, sní anebo odnesou do pekla.

Pohled do historie

V alpských oblastech existuje už od pohanských dob tradice, kdy se lidé maskují za strašidelné postavy, navlečené do zvířecích kožešin. V takovém outfitu pak později pochodují v procesích, kdy představují doprovodné ďábly starogermánské folklórní postavy Percht (též Perchty nebo Berchty).

Na tento zvyk naváže tradice pochodů Krampusů, která se však dodnes v mnoha oblastech mísí s původním zvykem. Tato příšera, která své jméno získala od staroněmeckého slova „krampen“ neboli „dráp“, je během doby inkvizice pro svou podobnost s ďáblem zakázána, v odlehlejších oblastech však tradice přežije v rozporu s církevními dekrety.

Její comeback nastane v 17. století, kdy je Krampus spojením se svatým Mikulášem začleněn jako temnější prvek do tradičních zimních oslav především v oblasti Alp.

Pozdrav od Krampuse

Postupem času se stává natolik populární, že se v 19. století a na počátku století následujícího objevuje i na svátečních pohlednicích v německy mluvících zemích, někdy dokonce přímo s textem Pozdrav od Krampuse. Ty obvykle obsahují také nejrůznější vtipné rýmovačky. Ve 30. letech 20. století je dokonce Krampus v Rakousku konzervativními katolíky považován za symbol protikřesťanských ideálů a oficiálně požadují bojkot těchto stvoření.

V některých městech skutečně dochází k zákazu oblíbených průvodů. K plné rehabilitaci oblíbeného monstra dojde zhruba v polovině 20. století. Vzhled Krampusů i tradice s nimi spojené se liší podle regionů, někdy jde o poměrně značné rozdíly.

Čerti v nemocnici

Průvody čertů se však často neobejdou bez následků. Jejich běsnění a útoky na kolemstojící lidi někdy vyvolají nečekanou odezvu. Mnozí horkokrevní návštěvníci akce, obvykle posilnění alkoholem si nehodlají nechat nic líbit a sami zaútočí na „krampusáky“. Například v roce 2013 je po podobných potyčkách ve východním Tyrolsku přijato do nemocnic 8 zraněných lidí, většinou se zlomeninami a více než 60 dalších pacientů je léčeno ambulantně. Navzdory podobným incidentům jde o nesmírně oblíbenou tradici.

Řemeslný majstrštyk

Samostatnou kapitolou v souvislosti s Krampusy jsou ovšem jejich masky. Opravdu zapálení fandové této tradice si je s nadšením vyrábějí sami a stráví nad prací i měsíce. Sáhnou obvykle po borovicovém nebo lipovém dřevě, následuje precizní řezbářská práce a stejně tak náročné je finální dokončení pomocí barev.

Samozřejmě platí, že čím odpudivějšího vzhledu u masky dosáhnou, tím lépe. Rohy pocházejí ze skutečných zvířat, může jít o beraní, kozí, mufloní anebo třeba i jelení. Kožešinové mundúry jsou rovněž obyčejně z přírodních materiálů a přispívají k tomu, že se temné charisma každé jednotlivé obludy posune na vyšší úroveň.

Na jedné masce se často podílí několik řemeslníků a mnohdy se pak dědí z generace na generaci. K dostání jsou i masky hotové nebo je lze získat na objednávku, existují specializované firmy, které jsou vyhlášené svými působivými díly.

Jejich ceny se pohybují od několika set korun za jednoduché plastové či latexové masky až po desetitisíce za poctivou řemeslnou práci na maskách dřevěných. Existují však i náročné modely, které spolknou i hodně přes 100 tisíc korun.

Nezanedbatelná je rovněž váha kompletní „čertí“ výstroje. Ta může dosáhnout až 40 kilogramů!