Ve tmě zapraskají větve. Z houštiny lesa poblíž obchodní stezky vykoukne vysoký ramenatý muž ozbrojený čakanem. Očima opatrně slídí, co se děje. Tentokrát naštěstí nemusí pacifikovat žádného narušitele hranic. Naopak se raději zase ukryje. Ze smrkoví opodál se totiž vynořil statný divočák.
Svérázní obyvatelé 12 vesnic na Chodsku rotují ve strážní službě. Na starosti mají dvě obchodní cesty, první směrem na německý Furth im Wald, druhou přes Waldmünchen do Řezna.
Úkol zabránit nepříteli proniknout do hloubi české země znamená prošoupat nejedny boty v zimě i letním horku. Za tvrdou dřinu si ale mohou sedláci z 320 usedlostí užívat práv, o kterých se jiným poddaným ani nezdá. Jejich výsostné postavení ale vzbuzuje zvědavost, odkud vlastně přišli…
Přistěhovalci z ciziny
Rodí se různé teorie o jejich původu. „Žádáme vás o přesídlení,“ prosí údajně knížete Břetislava I. (1005‒1055) obyvatelé jistého hradu na severu Polska poté, co je na válečné výpravě roku 1039 porazí.
S nápadem, že Chodové jsou Poláci, přichází dějepisec Pavel Stránský ze Záp (1583‒1657):
„Tvrdí se, že zajaté předky jejich i s dobytkem a nářadím hospodářským z pozemků tvrze jisté ve Velkopolště nad řekou Notecí, Chodzec čili Gdec zvané, do Čech přivedl vítězný kníže Břetislav I., ohromném lese krajiny té Černín řečeném usadil a mnohými svobodami je nadav i ustanoviv jim zákony a náčelníka, poručil, aby hlídali hranice…“ Podle historika Hippolyta Randy (1836‒1896) jde o polské Hedčany, se kterými strážce naší západní hranice spojují podobné prvky na krojích.
Oprávněné pochybnosti
„Čiňte záseky proti Němcům,“ přikazuje potom Břetislav I., když o rok později válčí s římskoněmeckým králem Jindřichem III. (1017‒1056) ve Všerubském průsmyku, alespoň to tvrdí Dalimilova kronika ze 14. století.
Chodové se podle ní roku 1040 zapsali do průběhu bitvy u Brůdku, když zatarasili stezky vedoucí lesem do Čech. Jenže historikové se ptají:
„Nechal by panovník střežit veledůležitou západní hranici své země válečnými zajatci?“ Neměl by jistotu, že oni naopak neumožní nepříteli vstup do země. Přesně to si myslí i František Palacký (1798‒1876).
Pochybuje, že by Hedčané během jediného roku splynuli s novým místem a bylo na ně spolehnutí. Český král Přemysl Otakar II. (1233‒1278) prý táhne v roce 1271 z jihu Slovenska v doprovodu Slováků.
Tuto možnost nabízí dějepisec Jindřich Vančura (1855‒1936) ovšem bez důkazů. Tvrzení, že se některá chodská slova podobají slovenským výrazům, neobstojí. Třetí názor už je pravděpodobnější:
Nejde o žádné přistěhovalce, ale kmen českého původu usídlený v okolí domažlické trhové osady.
Hranici nešlo obejít
Datování počátků služby Chodů vypadá také jinak. V 11. století byste na naší západní hranici žádného strážce určitě nepotkali.
„Potřeba obcházet zemskou hranici mohla nastat teprve tehdy, když hraniční čára přestala být vedena neurčitě středem lesa, jak to bylo obvyklé za raného feudalismu.
Takovou hranici ani obcházet nešlo,“ uvádí všechno na pravou míru současný historik Eduard Maur. Podle něho Chodové většinu svých vesnic založili krátce předtím, než se o nich dočteme v písemných pramenech, tedy během 13. století.
Chybí tu starší archeologické nálezy a půdorysy a poloha vesnic napovídají, že pocházejí až z vrcholného středověku.
