Zákon schválnosti. Vždy, když se blížíte ke křižovatce, ukáže vám červenou. Stojíte, čekáte a nadáváte. Být semafor je nevděčná služba.
Až naskočí na kalendáři datum 21. ledna, bude to na den přesně 89 let, kdy u nás poprvé naskočila zelená nebo červená (podle toho jestli jste optimisté nebo pesimisté) na automatickém světelném semaforu, který nevyžadoval obsluhu.
Jak zkrotit divoké silnice?
Když se proti sobě řítí dva vlaky, těžko jeden z nich uhne. Proto se v roce 1841 objeví semafory, které varují mašinfíru, že trať není volná. Přes den signalizují ramenem, v noci svítí. Podle dohody železničních techniků červeně (stůj) nebo zeleně (volno).
Funguje to. Zato na silnicích jde o život. Jen v Londýně umírá roce 1866 umírá pod koly 1102 lidí. Návrh na řešení nabízí v roce 1868 inženýr John Peake Knight (1828-1886).
Jeho semafor má tvar kříže jehož ramena klikou nastavuje policista, který ovládá také plynové lampy s červeným a zeleným světlem. Neřídí však dopravu na křižovatce, ale umožňuje bezpečný přechod poslancům před parlamentem.
Pouhý měsíc po instalaci však lampa, připojená k plynovému potrubí exploduje a sloužícího konstábla vážně zraní. Na další semafor si Británie počká do roku 1926.
Pro srandu pařížským řidičům
Také v USA začíná být na silnicích drsně. „Mělo by se něco udělat, aby chodci byli opět bezpečni. Vždyť je to srdcervoucí čísti o tolika hrůzných úmrtích, jenž se konají vinou automobilistů,“ píše v roce 1911 The Times.
První semafor se objeví v Clevelandu 5. srpna 1914. Je elektrický a nemá ramena, jen světla. S další novotou přichází v roce 1920 detroitský dopravní policista William Potts (1883-1947).
Na základě zkušeností sestrojí čtyřboký semafor, který zavěsí nad křižovatku. Červené a zelené světlo navíc doplní oranžovým, které řidičům přikazuje uvolnit křižovatku pro bezpečný přechod chodců.
Zhruba v tu dobu přichází s obdobným patentem na semafor také Garrett Morgan (1877-1963), první černoch, který v Clevelandu vlastní auto. V Evropě to semafor nemá tak snadné. V roce 1912 to jako první zkusí Paříž.
Krabici s nápisy Stůj! a Jeď!, kterou z budky otáčí policista, však řidiči okázale ignorují. Znovu to zkusí až v roce 1923, se zařízením, které má jen červené světlo a bzučák.
Mnohem víc pozornosti vzbudí o rok později první berlínský semafor na Potsdamer Platz. Má podobu 8,5 metru vysoké pětiboké věže s kabinou, odkud elektrickou signalizaci umístěnou nad kabinou ručně přepíná policista. A stojí tam dodnes.
Strážníky s obuškem vystřídá automat
U nás to začne v roce 1911 světelnou signalizací pro tramvaje a 2. září 1919 strážníky, kteří naklušou s obušky jako ukazovátky na nejrušnější pražské křižovatky.
První semafor je nahradí v roce 1927, zavěšený nad křižovatkou Hybernské, Dlážděné a Havlíčkovy ulice. Ten se ještě přepíná ručně, ale pak, 21. ledna 1930, přijde ten slavný den, kdy k nám je zaveden první semafor automatický.
Přesněji dva, zavěšené na ocelovém laně uprostřed pražského Václavského náměstí mezi ulicí Vodičkovou a Jindřišskou. Žádná sláva to není.
Semafor bliká jak je nastaven, tedy červená se zelenou svítí vždy 23 sekund a oranžová 10 sekund, bez ohledu na dopravní situaci. Není divu, že řidiči láteří, jak je ten hloupý automat jen zdržuje.
Zelená vlna
Zvyknou si. S rychle houstnoucí dopravou ani nelze jinak. Navíc se systém signalizace stále vylepšuje. Objeví se semafory pro chodce, v roce 1953 dorazí z Mnichova Zelená vlna, umožňující při ideální rychlosti projet řadu křižovatek bez zastavení.
Vše ještě urychlí rozdělení světel pro každý pruh, i nahrazení mechanických semaforů, střídajících barvy bez ohledu na hustotu provozu, počítačem řízenými systémy, které reagují nejen na intenzitu provozu, ale také na překročení rychlosti, které trestá škodolibou zpomalovací červenou vlnou.
