Jedna z nejodpudivějších nacistických zrůd nese jméno Irmfried Eberl. Nepříliš známý pohlavár je profesí psychiatr, kterého však zločinecká ideologie natolik pohltí, že se o klid duše lidí rozhodně nestará, ba právě naopak!

Irmfried Eberl (1910–1948) si pomyslnou nálepku „ďábelský lékař“ rozhodně zaslouží. Už ve svých dvaatřiceti letech se podílí na vytvoření jednoho z nejpekelnějších míst na planetě – vyhlazovacího tábora Treblinka, kde se stane i velitelem.

Zde stihne za pouhých pár týdnů poslat na smrt zhruba 280 000 nebožáků. Velení tábora si však neužije dlouho, kvůli pochybením je poslán do dvou „psychiatrických nemocnic“, kde ale jeho řádění pokračuje.

Vraždění mrzáků a postižených

Pilný medik Irmfried není studentem, který by při svém studiu příliš dbal na otázku lékařské

etiky a jednání s pacienty. Lékařskou fakultu v rakouském Innsbrucku přesto úspěšně vystuduje a troufne si i na doktorát, který skutečně získá. Mezery ve znalostech lékařské etiky vyplní vstupem do strany NSDAP, jejíž ideologie ho zcela pohltí.

Není proto divu, že se se vší vervou přihlásí do odporného programu Akce T4, která v praxi znamená eutanazii duševně chorých a postižených jedinců.

Svou horlivostí, která se projeví i později, si zakrátko vyslouží post lékařského ředitele ve střediscích Brandenburg a Bernburg. To je Irmfriedovi 29 let. V těchto psychiatrických nemocnicích Eberl popustí uzdu masového vraždění nemocných.

Jako psychiatr se dobrovolně a rád účastní plánování vražd, jejich výkonu i administrativním povinnostem odůvodnění likvidace. Přítrž řádění učiní až hlas ulice, kdy nesouhlas německé veřejnosti dokáže přesvědčit Adolfa Hitlera k zastavení programu.

Nacistické vedení proto strůjce a vykonavatele akce převelí do Polska. Eberl nejprve dorazí do vyhlazovacího tábora Chełmno, kde je pečlivě instruován pro další působení.

Mrtvoly, kam se podíváš

Náležitě se pak uplatní v novém vyhlazovacím táboře Treblinka, který pomůže založit. Následně se ujme jeho velení, kde se stane nechvalně proslulým pro svou píli. Do tábora nechává posílat obrovské množství transportů a vězně již není kam umístit!

Čekající Židé umírají přímo ve vagonech, pach mrtvých těl z přeplněného tábora zamoří okolí. Tábor naplní také tisíce kufrů, oděvy a cennosti po zabitých Židech – Eberl se nejednou obohatí jejich majetkem.

Je léto 1942 a ostatní esesáci v táboře vidí, že je zle. Eberl je tak odvolán z důvodů „špatného spalování“ mrtvol po zplynování.

Jeho úsilí zavraždit co nejvíc Židů není oceněno, na druhou stranu se „lékař“ může vrátit do zařízení v Brandenburgu a Bernburgu, kde se obnoví zabíjení postižených a nemocných.

Po následném krátkém angažmá ve wehrmachtu a po prohrané válce se bez jakékoli známky viny uchýlí k lékařské praxi v německém Blaubeurenu! Zatčen je až v roce 1948, načež zbaběle spáchá sebevraždu.