„Podvodníku!“ vykřikne rozčilený muž. Vzduchem se mihne meč a jeho sok se vzápětí zhroutí k zemi. „Tak tohle mi neprojde,“ vyděsí se malíř při pohledu na zvětšující se kaluž krve na dlažbě. „Rychle pryč,“ sykne a bleskově zmizí za rohem v jedné z římských ulic.
Italský malíř Michelangelo Merisi (1571–1610), přezdívaný Caravaggio podle svého rodného města, má prchlivou povahu.
Hned vytahuje zbraň.Nejhorší okamžik v jeho životě ale přijde 29. května 1606. S Římanem Ranuccim Tomassonim z Ternide hraje paume (předchůdce tenisu – pozn. red.). „Podvádíte,“ křičí, když se mu nelíbí, jak soupeř vrací míč.
Některé prameny nicméně tvrdí, že se hádali o Ranucciho nesplacený dluh a podle životopisu z pera britského historika umění Andrewa Grahama Dixona dokonce bitka vznikla kvůli cti Tomassoniho ženy Lavinie. Malíř v záchvatu vzteku bodne Ranucciho mečem do slabin.
Zraněný umírá a Lavinie po jeho smrti dává svoji dcerku k adopci. To nahrává spekulacím, že jejím otcem byl právě malíř…
Bouřlivá povaha si nedá pokoj
Caravaggiovi přímluvci jsou tentokrát nemocní, na cestách, nebo jim s nevyrovnaným malířem došla trpělivost. Za vraždu na něj proto papež Pavel V. (1552–1621) uvalí klatbu. Michelangelo před trestem smrti narychlo utíká z Říma.
Nejdřív se schovává u hraběte Colonny, potom zamíří do Neapole. V roce 1607 odpluje na ostrov Malta, kde se o rok později stává členem řádu maltézských rytířů. Jenže prchlivost ho neopouští. „Kvůli své bouřlivé povaze přišel o úspěch a podporu velmistra.
Kvůli neuvážené hádce s jedním vznešeným rytířem byl uvržen do žaláře,“ vysvětluje Bellori. Současný maltský historik Keith Sciberras zkoumal dokumenty z řádové knihovny, které zločin objasňují. Podle nich Michelangelo napadl rytíře Giovanniho Rodomonta Roera.
Zkaženého rytíře vyloučí
Řádové rytíře možná naštval i obrazem Spící amor. Nahému andělíčkovi sice nejintimnější místa zakrývá stín, ale i tak je jeho zobrazení silnou kávou.
„Caravaggio začal být známý jako homosexuální malíř, který maloval obrazy malých chlapců pro potěchu diváků s podobnými choutkami,“ popisuje otevřeně umělcovu sexuální orientaci historička Langdonová. Z vězení vytesaného do skály se mu podaří po provaze utéct. Obratně se vyhne strážím a odplouvá na Sicílii.
Jenže svým útěkem poruší třinácté pravidlo řádu, podle něhož nikdo nesmí opustit ostrov bez povolení velmistra. 1. prosince 1608 ho proto rytíři jako „zkažený a páchnoucí úd“ ze svého okruhu vyloučí.
Pomsta ho dostihne
Když si koncem roku 1609 myslí, že pronásledovatelé ztratili jeho stopu, chce se vrátit zpátky do Říma. Jenže rytíř Roero touží po pomstě a stále sleduje každý jeho krok.
V Cerrigliu u Neapole se před místní krčmou poperou a Caravaggio si odnese ošklivou jizvu přes obličej. Když se ze všeho vylíže, sbalí v létě 1610 štětce a opouští Neapol.
Protože nesmí vstoupit na území spravované Římem, pluje lodí podél pobřeží. Při zastávce v malém přístavu Palo ho zatknou, ale díky penězům za svůj poslední obraz Umučení sv. Voršily se vyplatí. Pěšky jde do přístavu Port Ercole, kde 18. července 1610 umírá.
Nedávno objevený úmrtní list z místního špitálu potvrzuje, že tu „skonal Michel Merisi z Caravaggia, malíř, po nemoci.“ Pár dní předtím mu papež udělil milost.
Jasno by vnesla analýza
Historikové zatím nemají o příčině Caravaggiovy smrti jasno. Průzkum ostatků, nalezených v roce 2010 v kryptě v Porto Ercole, nabídl možnost, že ji způsobilo olovo z malířských barev.
Proti postupné otravě ale mluví jeho vynikající tělesná kondice, kterou potvrzuje i útěk z Malty přes Sicílii až k Neapoli. Badatelé ale nevylučují ani malárii nebo dokonanou pomstu maltézských rytířů.
Vědci si navíc jsou jisti jen na 85 %, že jde skutečně o malířovy pozůstatky. Součástí bádání je tedy i porovnávání DNA ostatků s DNA profily lidí jménem Merisi z této oblasti.
Mezi nimi mohou být potomci malířových sourozenců, a právě ti by mohli pochybnosti vyvrátit.
