Nejvyšší rakouský poštmistr Antonio Thurn und Taxis dostává v roce 1526 od habsburského císaře Ferdinanda I. za úkol vybudovat poštovní spojení mezi Prahou a Vídní. Rodina Thurn und Taxisů tehdy provozuje poštovní spojení po Evropě už několikátou generaci.
Rakouská pošta přepravovala i lidi. Kdy přesně začaly poštovní vozy brázdící cesty v rakouské monarchii přibírat i pasažéry, se zřejmě přesně zjistit nedá. Stalo se tak ale nejpozději po třicetileté válce (1618–1648). Cestovaly především střední měšťanské vrstvy.
![Poštovní dostavníky vozily majetnější klienty. Chudina na cestu neměla. FOTO: pxhere](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2022/11/2-7-768x574.jpg)
Nemajetní mají smůlu
Chudší lidé na to neměli, protože za každou ujetou míli se platil jeden zlatý (za dva zlaté bylo ve druhé polovině 17. století možné koupit vepře).
![](https://rfapi.digicon.cz/img/logo/rf-hobby.cz.small.jpg)
Rychlost přepravy přitom nebyla nijak závratná, většinou vůz nezvládl větší vzdálenost než půldruhého kilometru za hodinu. Další zdržení znamenaly zastávky na jídlo v délce většinou od čtyřiceti minut do tří hodin a také noclehy.
![Kola poštovního dostavníku někdy pořádně drncala. FOTO: publicdomainpictures](http://epochaplus.cz/wp-content/uploads/2022/11/3-7-768x512.jpg)
Vyšší rychlost za vyšší jízdné
Cestující ale měl výhodu, že se nemusel o nic starat. Pokud chtě l jet rychleji, mohl cestovat extrapoštou, mimořádným spojem za vyšší jízdné. Na cestách se počítalo i se zavazadly.
Zhruba do čtyř a půl kilogramu byla jejich přeprava zdarma, za těžší tašky se ovšem platilo.