Zapomeňte na drsné zlatokopy a dalekou Sibiř. Tentokrát se vrátíme do malebného Švýcarska, kde nás čeká další dechberoucí železniční zážitek. Pilatus Railway není jen tak ledajaká trať;

je to technický zázrak a nejstrmější ozubnicová železnice na světě, která zdolává neuvěřitelné sklony a nabízí výhledy, jež vám zaručeně vezmou dech.

Připravte se na jízdu, kde budete s otevřenou náručí vítáni nejen místním jezerem, ale i panoramatickými výhledy, které vás přesvědčí, že i adrenalin může být krásný.

Pilatus Railway (Švýcarsko): Budete přivítáni s otevřenou náručí

Z divočiny se vrátíme zpátky do Evropy a navštívíme malebné Švýcarsko. Právě zde se totiž můžeme projet po horské ozubnicové železnici, která je díky svému sklonu až 48 % nejstrmější na světě.

Dolní stanice se nachází u Lucernského jezera, které je samo o sobě hotovým divem přírody.

Tato úžasná rozlehlá vodní plocha se vlastně skládá ze sedmi do určité míry samostatných jezer, která na sebe navazují tak, že celek při pohledu do mapy připomíná postavu s roztaženými pažemi.

Místní si to vysvětlují tak, že jezero vítá návštěvníky s otevřenou náručí. S tím se nedá než souhlasit. Vždyť celá jezerní oblast je velkolepou přírodní podívanou, nabízející turistům mnoho poznávacích a sportovních aktivit.

Horní stanice železnice leží těsně pod vrcholem hory Pilatus v nadmořské výšce 2132 m n. m. Vrchol hory Pilatus pak nabízí návštěvníkům dechberoucí pohled z ptačí perspektivy na Lucern a Lucernské jezero.

V době rozvoje turistického ruchu, v 19. století, byly z důvodu těžkého terénu hledány vhodné dopravní prostředky, které by jej zpřístupnily širšímu okruhu turistů. Tedy nejenom těm, kteří milovali vysokohorskou turistiku.

Do té doby se totiž lidé dostávali na vrchol na mulách nebo za pomoci dvou nosičů, kteří na sedačce nesli jednu osobu. Vy ale takové adrenalinové disciplíny podstupovat nemusíte, protože vás k vrcholu hory Pilatus doveze železnice.

Pokud vám tato zpráva nestačí, nabízíme vám trochu té historie a technických detailů.

Projekt dráhy byl vypracován podle standardů z počátku 70. let 19. století, což představovalo použití normálního rozchodu tratě 1435 mm, maximální sklon 250 ‰ a minimální poloměr oblouku 180 m.

Pro zajištění přenosu trakční síly, dostatečné tažné síly pro jízdu k vrcholové stanici a brzdicí síly při jízdě k dolní stanici byl navržen Riggensbachův ozubnicový systém v délce 8750 m.

Předpokládané náklady na zřízení dráhy v této podobě dosáhly výše tří milionů švýcarských franků, což bylo pro potenciální investory příliš, a to i z důvodu právě probíhající finanční krize a s ní souvisejícího poklesu turistického ruchu.

S novým řešením přišel v 80. letech Ing. Eduard Locher, který tehdy nebyl v oboru železničního stavitelství žádným nováčkem.

Jeho návrh předpokládal výstavbu velmi strmé jednokolejnicové ozubnicové dráhy, která by byla konstruována jako nosník, 60 cm vysoký a 30 cm široký.

Na horní straně nosníku, po kterém by se pohybovaly vozy, měly být osazeny dva ozubené hřebeny s šikmými zuby. Nosník měl být rozdělen na segmenty o délce pěti metrů a podpírány sloupy pro vyrovnání terénních nerovností.

24. června 1885 byla žádost o koncesi na stavbu schválena a koncese udělena na 80 let, přičemž dráha měla být postavena do dvou let. Pak byla s projektem seznámena i veřejnost.

Vzápětí se ale objevily jisté pochybnosti o bezpečnosti a výsledkem bylo opuštění koncepce jednokolejnicové dráhy a volba klasické dráhy o rozchodu 800 mm s vodorovně orientovanou oboustrannou ozubnicí.

I tak ještě chvíli trvalo, než se se stavbou začalo. Pak už to šlo ale doslova ráz na ráz a 4. června 1889 byl na trati slavnostně zahájen provoz.

Od té doby Pilatus Railway neúnavně slouží turistům z celého světa, nabízí jim jedinečný zážitek a důkaz o neuvěřitelné lidské vynalézavosti a odhodlání.

Je to železnice, která inspiruje a udivuje svou technickou dokonalostí a nádhernými výhledy, které se vám vryjí do paměti.