Je krásná. Ohromující. Dominuje nejenom panoramatu bývalé myanmarské metropole Rangúnu, významné postavení má i mezi buddhisty napříč celou zemí. Ti se tady scházejí kvůli tiché modlitbě i kvůli rušným oslavám. Anebo třeba když potřebují řešit zásadní politické otázky.

Zlatá šweitigoumská pagoda s diamanty na střeše je jednoduše náboženskou i státní ikonou.

Legenda o Buddhových vlasech

Když dva kupci, bratři Tapussa a Bhallika, potkají na svých cestách prince jménem Siddhártha Gautama (asi 564-484 př. n. l.), který právě dosáhl osvícení a stal se Buddhou, nabídnou mu medové koláčky.

Na oplátku dostávají osm Buddhových vlasů, které ulpí na jeho rukou poté, co si v zamyšlení prohrábne vlasy.

Ty jsou pak spolu s relikviemi trojice předchůdců Gautamy Buddhy uloženy v základech posvátné stavby, která se stane nejvýznamnější svatyní v dnešním Myanmaru. Tak zní legenda. Podle historiků a archeologů se začíná s výstavbou mezi 6. a 10. stoletím.

První písemná zmínka o této pagodě je datována rokem 1362, kdy její výška vzroste na 18 metrů.

Královnin dar

Ve 2. polovině 15. století už měří 40 metrů a dostává první větší „dávku zlata“. Tehdy prý daruje královna Shin Sawbu (1394-1471) na výzdobu tolik drahého kovu, kolik sama váží.

Stavbu v následujících staletích několikrát poškodí zemětřesení, jedno z nejhorších přichází v roce 1768. Tehdy pagoda přijde o svůj vrchol, ale král Hsinbyushin (1736-1776) nechává svatostánek opravit.

V průběhu rekonstrukce povyroste jeho výška na současných 99 metrů. Velice těžce stavbu poznamená i zemětřesení v roce 1930, ale opět zazáří v plném lesku. Zlata v průběhu času neustále přibývá a děje se tak i dnes.

Kdo má dostatek finančních prostředků, rád přispěje, aby se pagoda stále více leskla a ročně tak posvátná stavba ztěžkne o řadu zlatých desek.

Zdroj materiálu i sklad střelného prachu

V průběhu staletí zažije pagoda i horší časy. Nejhůře je jí během válečných konfliktů s Brity, které vyvrcholí britskou koloniální nadvládou.

Ti se během první anglo-barmské války (1824-1826) zmocní posvátné stavby, obsadí ji a během dvou let, která tady stráví, si počínají jako barbarští nájezdníci.

Kromě jiného vyhloubí tunel do základů, aby zjistili, jestli by bylo možné využít je jako sklad střelného prachu. Podle mnoha svědků ale spíše hledají poklad.

V průběhu druhé anglo-barmské války (1852-1853) naštěstí zabrání místní politik Htaw Lay (1776-1869) britskému rabování rangúnských svatyní a zasvětí zbytek života opravám této zlaté pagody do jejího bývalého lesku.

Zázrak ze zlata a diamantů

Zlato na pagodě je poctivé, žádný tenký nátěr! Jsou to zlaté desky, pokrývající cihlovou strukturu. A na ozdobách vrcholku této buddhistické svatyně se také nešetřilo.

Je na ní asi 5500 diamantů, 2300 rubínů, safírů i dalších drahých kamenů a nejvyšší vrchol tvoří 76karátový diamant, což je v přepočtu váha 15 gramů! Cena drahých kamenů na střeše je odhadována na 3 miliardy dolarů, což je zhruba 5% myanmarského HDP.

Bez bot a s respektem

Navštívit Rangún a nevidět zblízka zlatou pagodu? Nemyslitelné! Jen je třeba připravit se na to, že boty si návštěvníci musejí sundat. Také oblečení je třeba přizpůsobit posvátnosti tohoto místa.

Netolerují se krátké kalhoty ani minisukně a tabu jsou také odhalená ramena nebo trička s pohoršujícími nápisy a obrázky. Ale všechna omezení stojí za to! Samotná hlavní stavba je obklopena 64 menšími stúpami.

Komplex okolo pagody, rozkládající se na úctyhodných 46 hektarech, je plný soch, relikvií a historických artefaktů. Ale také obchodníků, prodávajících cokoliv, od voňavých svíček po zlacené sošky Buddhy.

Nejkrásnější pohled na ikonickou stavbu je ráno a večer, když se na ní odráží vycházející a zapadající slunce. Neméně krásná je ale také při nočním nasvícení.