Lhát se sice nemá, ale i mezi zvířaty se sem tam nějaká ta nepravda může hodit. Kvůli přežití či ubránění zásob, i když někteří živočichové, pravda, lžou jen z pohodlnosti. Kdo je mistrem klamu?
Kukačka obecná
Třída: ptáci
Velikost: 33–34 cm
Vzhled: Středně velký štíhlý pták s dlouhým ocasem a křídly. Svrchu šedý či hnědý, zespoda bíle zbarvený. Ocas má černý s bílými skvrnami.
Kukačky žijí v celé Evropě a severní Africe. U nás se vyskytuje pouze kukačka obecná. Žije zejména v lesích, ale poletuje i na otevřených prostranstvích. Jde o stěhovavého ptáka, do Evropy přilétá na konci dubna, na přelomu srpna a září zase odlétá na jih.
Je hmyzožravá, živí se zejména chlupatými housenkami, velkými brouky a motýly. Pro kukačku typické „kuku“ vydává sameček, samička odpovídá „bi bi bi“.
To obří ptáče vůbec není kukačka
Kukačka je proslulá tzv. hnízdním parazitismem. Samička nežije se samečkem v trvalém páru, ale vystřídá během jara několik kratších známostí. Vajíčka, celkem 15 až 20, pak naklade do cizích hnízd. Aby to náhradním rodičům nebylo nápadné, kukačka umí zařídit, aby se její vejce podobalo vejcím toho ptáka (např.
rákosníka obecného, konipasa bílého či červenky obecné), do jehož hnízda ho umístila. Je jen trochu větší. Malá kukačka se vylíhne po 12 až 13 dnech, zpravidla o den dříve než ostatní vejce v hnízdě.
Ta pak kukaččí mládě vyhází ven, aby mělo péči „pěstounů“ jen pro sebe. Ti ho krmí až 23 dnů a pak ještě 3 týdny přikrmují.
Veverka popelavá
Třída: savci
Velikost: průměrně 47 cm plus ocas, váha 520 g
Vzhled: Má popelavě šedou srst s příměsí rezavě hnědé v oblasti obličeje a bílé bříško, na uších nemá štětinky.
Veverka popelavá je původním druhem v Severní Americe, zavlečena ale byla i do Evropy, hlavně do Británie, kde ovlivňuje populaci veverky obecné. Je větší než ona, a ač mezi oběma druhy nevládne agresivita, veverka popelavá je ve výhodě, oproti obecné má efektivnější trávení.
Zároveň je přenašečem viru, který způsobuje smrtelné onemocnění veverky obecné. Je to denní živočich, žije v lesích i parcích. Jeden tvor považuje za své teritorium území o velikosti až 5 hektarů.
Zásoby jsou tady, nebo možná tady
Veverky tráví sháněním potravy až 80 % času, kdy jsou bdělé. Živí se převážně oříšky (žaludy, ořešáky a dalšími), konzumují také houby, ovoce, hmyz či vejce. O své zásoby pak rozhodně nechtějí přijít.
Před zloději je proto důmyslně chrání. Než oříšek veverka někam skutečně zahrabe, předstírá, že jej ukládá na spoustu různých míst. Stačí jen nahromadit spoustu listí větviček a hlíny a „skrýš“ je hotová. Tím dokáže zloděje skutečně velice dobře zmást. Problémem je, že někdy i ona sama zapomene, kam si vlastně pochoutku doopravdy ukryla.
Sojka chocholatá
Třída: ptáci
Velikost: 22–30 cm, váha 70–100 g
Vzhled: Svrchu je převážně modrá s bílými skvrnami a černými pruhy na křídlech a ocase, spodní část těla je světla. Na hlavě má chocholku, kterou vztyčuje při vzrušení či vyplašení.
Vyskytuje se především na území Kanady a USA, je částečně tažná. Preferuje smíšené, bukové a dubové lesy, nepohrne ale ani jehličnatými či parky. Sojka není rychlým letcem, dosahuje rychlosti maximálně 40 km/h, proto je na otevřených prostranstvích ostražitá, bojí se predátorů.
K menším ptákům je však sama agresivní. Její stravu tvoří hlavně bukvice a žaludy či jiná semena, jí i malé bezobratlé živočichy, ptačí vejce i mláďata. Je to monogamní pták, který vzorně pečuje o mladé.
Ty jsi jestřáb, já jsem jestřáb
Právě proto, že je sojka pomalým letcem, stává se častou obětí větších dravců, především jestřábů. Jak se tomu brání? Předstírá, že je také jestřáb. Naučila se totiž dokonale imitovat zvuky, které vydávají různé druhy jestřábů.
Díky tomu si zajistí nejen bezpečný přelet, ale i dostatek jídla. Když se totiž u krmítka ozve hlas jestřába, odežene to od něj ostatní ptáky, a sojka tak má všechny dobroty v něm nachystané jen a jen pro sebe.
Sojky jsou zkrátka velice inteligentní. V zajetí dokonce používají nástroje a umějí napodobit i lidská slova.
Sépie obecná
Třída: hlavonožci
Velikost: až 30 cm
Vzhled: Je to desetiramenný hlavonožec, má osm krátkých ramen vybavených přísavkami a dvě dlouhá ramena. Zbarvení je variabilní, barvu mění v závislosti na okolním prostředí či náladě.
Sépie se nachází především ve Středozemním moři a ve východním Atlantiku (od Maroka po Norsko). Většinu dne tráví tento hlavonožec zahrabaný v písku na mořském dně, aktivní je až večer, kdy se vydává na lov.
Číhá v písku, pak pomalu vypluje směrem k oběti, kterou uchopí pomocí dlouhých lapacích ramen a usmrtí ji ostrými čelistmi a ochromujícími sekrety. V době páření předvádí samec samici tzv. pářící tanec, při kterém rychle mění svoji barvu.
Mláďata po vylíhnutí tráví nějaký čas v planktonu, pak začnou plavat samostatně.
Jak ukrást samičku
Někteří slabší samci se často stávají obětí těch větších a silnějších, zvláště jim není dovoleno pářit se se samičkami. Ty si pro sebe uzurpují dominantnější jedinci. Slabí samci si však vyvinuli neobvyklou strategii, jak se rozmnožit.
Dokážou se zmenšit a přizpůsobit své zabarvení tak, aby bylo více skvrnité a oni vypadali jako krásné samice. Dominantní samec je tak nechá na pokoji a oni v nestřežený okamžik samičku oplodní.
Pěvuška modrá
Třída: ptáci
Velikost: 13–14,5 cm
Vzhled: Svojí velikostí i vzhledem se podobá vrabci domácímu. Svrchu je hnědá, tmavě čárkovaná, hlavu a hruď má modrošedou.
Pěvuška je malý druh pěvce, který obývá prakticky celou Evropu od Skandinávie až po Středomoří. Hnízdí hlavně v jehličnatých nebo smíšených lesích. Živí se zejména hmyzem a pavouky, v zimě pak přechází na rostlinnou stravu.
Pěvušky létají trhavě, na zemi poskakují v přikrčeném postoji. Žijí skrytě, nápadní bývají pouze zpívající samci, kteří sedají na vyvýšená místa.
Ta mláďata jsou jen tvoje!
Pěvušky žijí převážně monogamně, méně často polyandricky, což znamená, že jedna samice hnízdí se dvěma samci. V takovém případě se páří nejen s alfa samcem, ale kvůli zajištění lepší následné péče o mláďata i s druhým samcem, tzv. betou.
Před alfou se však tváří, že vylíhnutá mláďata jsou jen a jen jeho. Samci se ale naučili, jak si zajistit, aby tomu tak skutečně bylo. Když přijde ten správný čas, klovou do rozmnožovacího orgánu (kloaky) samičky, aby odtud vypudili sperma jiných samců, se kterými se samička pářila.
Následně vypuzují sperma při kopulaci intenzivněji. K páření dochází velmi často, na jednu snůšku jich může připadat až tisíc.
Pralesnička batiková
Třída: obojživelníci
Velikost: 2,5–6 cm velká
Vzhled: Je to velká světle žlutá až jasně zelená žába s množstvím nepravidelných černých skvrn a pruhů.
Pralesnička batiková je prudce jedovatá žába, toxiny uvolňuje kůží. Svojí barvou varuje predátory, aby ji nejedli. Jed získává ze stravy, především z mravenců, které v deštném pralese loví, v zajetí totiž jedovatost ztrácí.
Obývá tichomořské pobřeží Střední a Jižní Ameriky. Její jed využívali indiáni na hroty svých šípů, aby rychleji usmrtili ulovená zvířata. Tyto žáby jsou částečně stromové, hlavně v době námluv spí v korunách stromů.
Chci tě, nechci tě!
Páření těchto žab má i jiné specifikum. Pokud mají o stejného samce zájem dvě samičky, jedna ho kopne a povalí na zem, dokonce po něm začne skákat. Zkrátka o něj předstírá zájem, aby mu zabránila odejít s jinou.
Přitom útočí i na svoji rivalku. Boj zpravidla vyhraje samice, která se na samce vrhla. Následně se mu věnuje ještě asi půl hodiny, aby pak o něj úplně ztratila zájem. To vyburcuje samce, aby v námluvách převzal vůdčí roli.
Samice se nechá velice dlouho přemlouvat. K páření nakonec ne vždy dojde. Pokud ano, po vylíhnutí mláďat o ně pečuje výhradně samec.
Šimpanz učenlivý
Třída: savci
Velikost: 65–95 cm, 32–70 kg
Vzhled: Tělo mu pokrývá tmavá srst, lysé části těla jsou světlé. Každý šimpanz má svůj charakteristický obličej.
Šimpanzi učenliví jsou spolu se šimpanzi bonobo nejbližšími žijícími příbuznými člověka, ze všech primátů jsou mu nejpodobnější. Na rozdíl od lidí se však živí převážně rostlinnou stravou, kterou doplňují o mravence, termity a jiný hmyz.
Když se potkají dva šimpanzi, kteří se znají, zdraví se podobně jako lidé, políbí se na tvář, podají si ruku či se poplácají po zádech. Umějí si vyrábět jednoduché nástroje, které si ale nenechávají, pokaždé si tvoří nové.
Dožívají se vysokého věku, v zajetí až 50 let. Samice vždy rodí jen jedno mládě, které s matkou zůstává až do věku 8 let.
Já žádné jídlo nenašel
Protože se šimpanzi tak podobají lidem, jsou stejně jako oni dobrými lháři, hlavně ve vztahu k opatřování si potravy. Bylo prokázáno, že pokud šimpanz našel něco dobrého k snědku, o co se nechtěl dělit s ostatními, zkrátka předstíral, že nic nenašel, a jíst to začal, až když se ostatní nedívali.
Ovšem ostatní šimpanzi časem pochopili, že někteří jedinci si nechávají jídlo jen pro sebe, a tak vymysleli způsob, jak je načapat. Stačilo kolem nich projít jako by nic, schovat se za stromem a vyčkávat, zda se lhář sám prozradí tím, že začne „nikým nepozorován“ dobrotu konzumovat.
