Informace se na nás hrnou ze všech stran. A je jich čím dál tím víc. Dřív jsme ráno zapnuli rádio či televizi, dnes rozsvítíme displej svého chytrého telefonu či tabletu. A během dne to uděláme ještě mnohokrát. Jak dlouho to může náš mozek vydržet?

Už dávný filozof Sokrates (469 470 př. n. l. –399 př. n. l.) bil na poplach. Vůbec se mu nelíbilo, že lidé stále častěji tráví čas čtením knih. „Když budou lidé umět číst a psát, nebudou používat paměť,“ varoval.

To, že lidi určitě zhloupnou, tvrdili i nepřátelé knihtisku, psacích strojů, rádia i televize. Nestalo se tak. Jenže moderní technologie, počítače, chytré telefony, tablety, to je úplně něco jiného.

Při surfování po internetu je mozek aktivnější!

Tak jak to je? Zakrní nám kvůli internetu mozek? Zmenší se kvůli celodennímu používání smartphonů lidské IQ? Poslední průzkumy dokazují, že by odpověď mohlo být „ano“.

Významný americký psychiatr Garry W. Small došel ve svém výzkumu z roku 2008 ke zjištění, že při obyčejném surfování po internetu vykazuje lidský mozek daleko vyšší aktivitu, než při běžném čtení knih.

V akci jsou zejména ty části mozku, které odpovídají za komplexní uvažování a rozhodování.

Proč si pamatujeme víc textu z knihy?

Trošku jinak je na tom v této souvislosti lidská paměť. Ať čtete jakýkoliv text, vždy si pamatujete o třetinu více, když přitom držíte v ruce knihu, než když se díváte na obrazovku. Může za to váš mozek.

Ten je totiž zvyklý číst tak, že si pomyslně text zarámuje na stránce, kterou pak otočí. Tak si ho lépe uloží i do paměti, odkud si vše vyzvedne, když potřebuje. U monitoru takový trik ovšem nefunguje.

Vnímají děti, co čtou?

Autor knižního bestselleru Digitální demence, německý neurolog a psychiatr Manfred Spitzer, vůbec nepochybuje o ničivém vlivu nových technologií na lidský mozek. Zvláště na ten dětský. Nejmladší generace podle něj vůbec nedokáže vnímat to, co z obrazovek čte.

Místo toho, aby se děti zabořily do křesla a na dlouhé minuty se vžily do děje, svýma očima písmenka pouze přelétnou, tzv. skimmují. A v paměti jim nezůstane skoro nic.

Přece nebudete stát před kasinem

Ještě daleko více si s naším mozkem, a tedy i s námi zahrávají sociální sítě. Někteří neurologové je přirovnávají ke kasinu. Nejprve chodíte nějakou dobu kolem dveří a občas ve vší počestnosti nakouknete, co se vlastně děje uvnitř. Zdá se nic.

Jenže pak dovnitř postupně vejdou úplně všichni vaši známí. Nebudete přece stát na chodníku sami. Otevřete dveře a vejdete.

Snažte se a dostanete dopamin

Po ruce máte desítky hracích automatů. Jsou nastaveny tak, že vás občas nechají vyhrát malý obnos. A současně vás na blikajícím displeji Štěstěna upozorňuje, že se blíží výhra, která změní váš život. Co dělá v tu chvíli váš mozek?

Posílá vám látku zvanou dopamin. Díky ní cítíte pocity slasti a štěstí. Jsou to chvíle, kdy se konečně cítíte jako vítězové.

Nebezpečná moc obyčejného „lajku“

Co má společné kasino se sociálními sítěmi? V okamžiku, kdy zmáčknete tlačítko počítače a obrazovka monitoru se rozjasní, dostanete od mozku malou, ale přesto dostatečně citelnou dávku dopaminu.

A co teprve tehdy, když vám někdo „olajkuje“ váš poslední komentář nebo fotku? Omámeni látkou štěstí sáhnete po mobilu a vyfotíte další a další… A dostáváte další a další lajky.

Sociální sítě působí jako kokain

V době, kdy je možné získat záznam lidské mozkové činnosti, vědci zjistili, že pobyt na sociálních sítích má na lidský mozek stejně silný vliv jako jedna z nejnebezpečnějších drog světa – kokain.

Na skenu lidského mozku totiž u 20 respondentů vědeckého výzkumu, náruživých uživatelů sociálních sítí, doslova zářily stejné části mozku, které jinak dokáže stimulovat právě kokain.

Určitě není náhoda, že slavný anglický psychiatr Peter C. Whybrow, profesor na University of California v Los Angeles, mluví o přístrojích s displejem jako o elektronickém kokainu.

Číňané si zase pro surfování po internetu a podobné technologické lahůdky našli pojem digitální heroin.

Jste také závislí na svém smartphonu?

Není žádným tajemstvím, že v těchto dvou státech je počet osob závislých na chytrých telefonech a přístrojích s displejem vůbec nejvyšší.

A zařízení, v nichž se klienti více či méně dobrovolně zbavují závislosti na internetu a videohrách, tam rostou jako houby po dešti. Během jednoho z průzkumu každý 3. dotázaný Američan potvrdil, že trpí závislostí na svém chytrém telefonu.

Jako byste přečetli 45 milionů stránek

Odborníci odhadují, že každý den se na internetu, a tudíž na displeji našich mobilů, tabletů a monitorech našich počítačů, objeví tolik informací jako na 45 000 000 přečtených stránkách!

Od roku 1984 do roku 2011 došlo podle vědecky ověřených dat k pětinásobnému nárůstu množství informací, které si můžeme přečíst na svých displejových přístrojích, v časopisech, novinách či knihách.

Kam jste dali svůj autoatlas?

Na druhou stranu jsme přestali používat svůj mozek, trénovat paměť. Vozíte si v přístrojové desce auta dvacet let starý autoatlas, nebo dáváte přednost navigaci v mobilu? Vzpomenete si teď hned na telefonní číslo svých rodičů či dětí?

A zapsali jste si pro jistotu adresu firmy, kam máte dorazit na přijímací pohovor? Odborníci na lidský mozek tvrdí, že tohle už současní lidé nedělají. Mají totiž v kapse externí mozek. Svůj smartphone.

Přetížený mozek provádí úplný „delete“

Jenže i chytrý telefon může zkolabovat. A totéž platí i pro náš lidský mozek.

Vědci z Královského technologického institutu ve Stockholmu svými průzkumy dokázali, že i při průměrné době strávené na komunitní síti je uživatel vystaven takové přemíře informací, že v lepším případě může přijít o významné údaje dávno uložené ve vlastní paměti.

V tom horším případě pak dokonce přetížený mozek může sáhnout po záchranné brzdě a zmáčknout pomyslný delete.