Do své kanceláře na Pražském hradě přijde československý prezident. Kouká, jak mu dělník vyměňuje zámek u dveří. „Za hodinu to bude hotové,“ slibuje. „Za hodinu? Já bych to měl za pět minut,“ odpoví prezident. „Klidně je to možné, ale já na rozdíl od vás nejsem zámečník, ale doktor filozofie,“ odpoví dělník.

Podobných vtipů koluje v 50. letech 20. století na adresu československého prezidenta Antonína Novotného (1904–1975) spousta. Kariéra vyučeného zámečníka byla přitom raketová. Pochází z rodiny zedníka a do KSČ vstupuje už krátce po vzniku strany v roce 1921.

Drobnou odbočkou je jenom doba druhé světové války, kterou coby komunista stráví v koncentrační táboře v Mauthausenu. Po osvobození ale znovu stoupá strmě vzhůru. Nejdříve se zabydlí v ÚV KSČ.

Po smrti Klementa Gottwalda (1896–1953) a nástupu Antonína Zápotockého (1884–1957) do prezidentského úřadu se vyšplhá až na post prvního tajemníka komunistické strany.

Papír, to je problém Negativním písmem se zapíše do historie v 50. letech 20. století hlavně svým bojem s „nepřáteli“ komunistického režimu. Přímý podíl má na procesu s Rudolfem Slánským (1901–1952). „Novotný procesům fandil,“ nechává se později slyšet Rudolf Barák (1915–1995), ministr vnitra v letech 1953–1961.

Přijetí nové československé ústavy v roce 1960 znamená vrchol Novotného prezidentské kariéry (hlavou státu byl v letech 1957–1968).

„Československo vybudovalo socialismus,“ prohlašuje a do názvu Československá republika přibude přívlastek socialistická. Budování socialistické vlasti se ale navzdory tomu moc nedaří. Na všechno se stojí dlouhé fronty, což Novotný dokonce vytýká občanům v jednom ze svých novoročních projevů.

Panuje také například nedostatek papíru. „Papír. To je vážný problém, papír. Velký problém je to…,“ rozumuje prezident, ale jako vyučený zámečník stejně nic nevyřeší.

Drahé krávy Obecně má pověst člověka, který chce být s každým zadobře. „Soudruh Novotný – ke všemu ochotný,“ říká se s úsměškem. Anketa německého časopisu Stern ho v 60. letech 20. století dokonce vyhlásí „nejhezčím prezidentem světa“.

Ženy si ho pamatují jako fešáka se šedivými vlasy. Pozornější ale dodávají, že „místo zemědělství říká zemedělství“, neumí vyslovovat cizí slova a inteligence zrovna moc nepobral. „Prokristapána, soudruzi, dyť už nám vylezla jedna kráva na pomalu dvacet tisíc korun!“ rozčiluje se na konci roku 1957 v Plzni, že stavba zdejšího kravína je příliš nákladná.

„Byl atraktivní, zdravý člověk žijící skromně, rodinným životem. Jeho handicapem bylo, že neměl formální vzdělání ani dost přirozené inteligence. Prezidentskou funkci tak nemohl plnit dostatečně reprezentativně,“ vysvětluje současná historička Jana Čechurová.

Tanky nevolal Po kritice veřejnosti, která s nástupem Pražského jara volá po liberalizaci, i sporech uvnitř strany Novotný 22. března 1968 abdikuje. Z KSČ je vyloučen, jejím členem se znovu stane až v květnu 1971, tedy téměř tři roky po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

Údajně pak v hospodě prohlašuje: „Já vám ty ruský tanky nezavolal.“ Mezi lidmi se později objevují odznaky s nápisy: „Sorry, Tony.“

Hlavně mladí jimi dávají najevo, že doba Novotného vlády byla ve srovnání s tuhou normalizací za Gustáva Husáka (1913–1991) vlastně ještě procházkou růžovou zahradou. „Zemřel soudruh Antonín Novotný,“ dozví se čtenáři Rudého práva 29.

ledna 1975. Den předtím utrpěl srdeční infarkt.