Skip to content

Ničení knih: Návod k němu nabízí už Bible

Už v biblickém Novém zákoně najdeme zmínku o ničení textů. Svatý Pavel ve Skutcích apoštolů popisuje svůj pobyt v Efezu (přístav v dnešním Turecku), kde lidé po svém obratu ke křesťanství přinášejí své svitky ke spálení: „A mnozí z těch, kteří uvěřili, pak přicházeli, vyznávali se a zjevovali své činy. Také mnozí z nich, kteří se zabývali marnými učeními (magií) snesli své svitky a přede všemi je spálili.“

Vládci starověkých říší také mají spadeno na spisy, které se jim nehodí. V roce 213 př. n. l. přikazuje čínský císař Čchin Š‘ Chuang-ti (259–210 př. n. l.) spálit všechny spisy konfuciánských klasiků, protože se mu nelíbí jejich novoty. Neubrání se ani řecký filosof Protagoras z Abdér (481–410 př. n. l.), jehož listy zmizí z povrchu země v roce 411 př. n. l. Římský císař Augustus (63 př. n. l. – 14. n. l.) zase nechává bez rozpaků spálit asi 2000 textů a věšteb a Tiberius (42 př. n. l. – 37 n. l.) ničí spisy historika Cremutia Corda. Corda navíc donutí spáchat sebevraždu.

Čínský císař Čchin Š‘ Chuang-ti má odpor ke konfuciánským klasikům.

Bedlivé oko vás neustále hlídá!
Inkvizitoři průběžně provádějí prohlídky knihkupectví a knihoven. Když se seznam nepřijatelných knih z roku 1559 se ukáže jako přehnaný, na církevním koncilu v italském Tridentu, který probíhá v letech 1545–1563, vzniká komise, provádějící jeho revizi. Skládá se z 18 biskupů, v jejím čele stojí pražský arcibiskup Antonín Brus z Mohelnice (1518–1580). Upravený seznam z rozkazu tridentského sněmu vychází v roce 1564 za papeže Pia IV. (1499–1565) a v průběhu staletí zažívá různé úpravy. Vatikán ho ale definitivně zruší teprve v roce 1966.

Johannes Kepler a jeho spisy se také ocitají na černé listině.

Vadí jim i věda
Na indexu se ocitají i díla přírodovědná, která údajně odporují náboženskému pohledu. Epitome astronomiae (Nová astronomie), dílo hvězdáře Johanna Keplera (1571–1630), je za nepřípustné považováno v období 1616 – 1833, tedy dlouhých 200 let! Podobný osud potkávají i spisy italského astronoma Giordana Bruna (1548–1600). Kritiku sklízí i švédský přírodovědec Carl Linné (1707–1778), protože pokládá přírodu za jedinou skutečnost a podřizuje jí ducha.

Pražský arcibiskup Antonín Brus z Mohelnice stojí v čele komise posuzující nezávadnost knih.

České knihy tvořily jenom zlomek
Jezuitský páter Antonín Koniáš (1691–1760) je v Čechách zpodobněním cenzury. Nechává v roce 1729 spálit asi 30 000 českých knih, což je asi čtvrtina z celého objemu (120 000), jenž zničí. Vydává Klíč kacířské bludy k rozeznávání otvírající, vykořenění zamykající, obsahující 1233 zapovězených českých knih a řadu dalších německých, latinských a francouzských. Spálené knihy se snaží nahrazovat katolickou literaturou, často svou vlastní. Některé knihy mají to štěstí, že vytrženým vybraných stránek se závadným obsahem nebo začerněním kusu textu je „polepší.“

I Bible už píše o likvidování knih – v Efezu se pálí svitky.

Drží je pod zámkem
Aby se k zakázaným knihám nedostal někdo nepovolaný, užívaly se na ně v klášterech, kde byly skladovány, uzamykatelné skříňky. Kapucínští mniši v roce 1614 nařizují: „Knihy zakázané nebo nejisté ať jsou uloženy někam do skříně odděleně od ostatních knih, aby je nikdo bez povolení nemohl přijímat k poslechu nebo číst.“ Jednoduchá nebyla i evidence zachovaných exemplářů nepřípustných knih. Například františkánští mniši v Kadani je pro jistotu v soupisu knih vůbec neuváděli a jenom poznamenali, že „jsou v zatajení.“ V Praze u Panny Marie Sněžné zase jejich hřbety označovali jednou nebo dvěma červenými hvězdičkami podle míry závadnosti.

 

Foto: wikipedia.org
Právě v prodeji
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky Historie
Zobrazit více …