„Chci vydělat 100 000 dolarů a žít do 100 let,“ prohlašuje sebevědomě malý chlapec John Rockefeller. Jeho přání se mu splní. Za svůj život shromáždí jmění ve výši 1,4 miliardy dolarů a zemře pouhých 26 měsíců před svými stými narozeninami.
V roce 1855 opouští školu a získává svoje první zaměstnání. Přesně 26. září 1855 vstupuje John Davidson Rockefeller (1839 – 1937) do bran firmy Hewitt & Tuttle. Obchoduje s obilím a zeleninou.
V práci je denně od půl sedmé ráno a šéfové si spokojeně mnou ruce. Někoho tak šikovného a výkonného už dlouho neměli. „Falešná pýcha je past. Nesmíš se unáhlit, dělat chyby,“ opakuje si den co den. Jeho heslem je kázeň a pořádek, perfektní přehled o penězích.
Je si vědom svojí ceny na trhu práce, a tak v roce 1858 požádá o zvýšení platu. Jenže jeho nadřízení odmítnou. John se s tím nesmíří a rozhodne si založit vlastní společnost. Nemá ale dostatek peněz, a proto požádá o půjčku otce.
Ten mu pomoc poskytne, ale ukáže, od koho má John tvrdou obchodnickou školu. Za půjčku si řekne o desetiprocentní úrok, a to do doby, než mu syn splatí celou částku.
„Tento výchovný prostředek mi měl prospět,“ píše Rockefeller později, ale dodává, že „neoceňoval jeho (otcovu) politiku ždímat ze mě peníze jen proto, aby viděl, jestli se moje finanční bystrost vyrovná jeho trikům“.
Chce vydělat na dopravě a zpracování
S o dvanáct let starším kolegou Mauricem Clarkem zakládá zprostředkovatelskou a zasilatelskou firmu. V té době dojde k objevu naftových ložisek v Pensylvánii.
„Vydělat by se dalo jedině na dopravě a rafinaci, na těžbě rozhodně ne,“ říká ale zocelený podnikatel Rockefeller. Čeká proto, až bude vhodný čas.
Ten nastane roku 1864. Tehdy společně se Samuelem Andrewsem, známým Clarka, založí společnost Clark, Andrews a spol. Do Clevelandu už vede železniční trať a vozí se sem ropa. Staví se tu jedna ropná rafinerie za druhou.
Rockefeller cítí obchodní příležitost a chce firmu rozšířit. Clark se ovšem brání, a proto John nakonec koupí jeho podíl v dražbě. Jeho společníkem zůstává už jenom Andrews.
Skupuje krachující rafinerie
Už tehdy považuje celý Cleveland Rockefellera za mimořádně práskaného obchodníka.
S pomocí svého ředitele Henryho Flaglera (1830–1913) vychvaluje svoji společnost Rockefeller and Andrews Company a tlačí na železniční firmy, aby jim snížily poplatky za dopravu. „Neslýchané, takové praktiky jsou ostudné,“ zuří konkurence.
Není jí to ale nic platné. Ropný magnát přidává ještě jeden triumf. 10. ledna 1870 zakládá další společnost pod názvem Standard Oil. Pod její hlavičkou se setkává s naftaři z Philadephie a Pittsburghu. Uzavírají spolu dohodu, která položí konkurenci.
Díky ní dotlačí železniční společnosti ke snížení cen za dopravu na polovinu. Ta druhá polovina jde Rockefellerovi a jeho lidem přímo do kapsy. Rafinerie v Clevelandu i jinde krachují jedna za druhou a nový naftařský gigant je skupuje.
Šikovně obchází zákony
Když se na jeho stole na jaře roku 1878 objeví studie o kapacitách naftařského průmyslu v USA, čísla jsou jasná: z 36 milionů barelů denní produkce nafty jich 33 milionů vyrobí právě on!
O dva roky později jde ještě dál, když jeho Standard Oil stojí za 95 % celosvětové ropné výroby. Co ho vyhouplo do pozice průmyslové jedničky?
„Rockefellerova síla nespočívala v inovaci (nedůvěřoval jí zvláště kvůli jejím finančním důsledkům), ale v organizaci a demonstrování síly,“ píše kanadský autor Charles Albert Poissant (1925–2011). Majitel ropného gigantu šikovně obchází zákony.
Když mu zakazují, aby podnikal v jiných státech, vytvoří své firmy trust. Najednou se proto zrodí Standard Oil of New York nebo Standard Oil of Pennsylvania.
Obchodníci schopní všeho
Naftařova moc je neuvěřitelná. Vytváří stát ve státě, obrovskou a nepřehlednou finanční říši, na kterou je ruka zákona krátká.
„Nikdy jsem se nesetkal se skupinou tak informovaných a tak obchodně schopných lidí jako zde,“ prohlásí v senátu americký obchodník William Vanderbildt (1821–1885), když provede inspekci Standard Oil.
„Nevěřím, že je možné přinutit je sklonit prapor před legislativním nařízením,“ potvrzuje zklamaně, že naftařské impérium bude vždy o krok napřed.
Rockefeller si také umí dobře vybrat zaměstnance a zaměstnává ty nejmazanější finančníky z celých USA. „Schopnost řídit lidi je zboží, které se dá koupit jako cukr a káva.
Jsem ochoten za ni více než za jakékoli jiné zboží na světě,“ charakterizuje personální politiku své firmy. Ovšem obrovské bohatství a metody jakými ho dosáhl, propírá americký tisk.
Spí s revolverem u postele
On sám zatím k obviněním mlčí. Jednou si ale neodpustí poznámku: „Podívejte se na žížalu támhle na zemi. Jestliže na ni šlápnu, připoutám k ní pozornost. Jestliže ji budu ignorovat, zmizí.“ Dává najevo, že si z útoků nic nedělá, ale začíná přituhovat.
„Zemřeš,“ vykřikne na něj kdosi z davu, když se vydává na mši do kostela. Pravidelnou návštěvu svatostánku ale nikdy nevynechá. K neotřesitelné náboženské víře ho přivedla jeho matka.
Místnímu knězi proto nezbude nic jiného než najmout ochranku, které bude procházet davem lidí v kostele a Rockefellera nenápadně hlídat. Situace zajde už tak daleko, že začne spávat s nabitým revolverem na nočním stolku.
Nenávist vůči němu přerůstá do ohromných rozměrů. Roku 1937 umírá. Vlastní tehdy majetek v hodnotě 1,4 miliardy amerických dolarů. V přepočtu na dnešní měnu se zohledněním inflace se podle žebříčku Forbes jeho jmění odhaduje na 318,3 miliard dolarů. Dosud je považován za nejbohatšího muže všech dob.
