Říkali o něm, že je nejnebezpečnějším mužem Evropy. Tak trochu vůdcův James Bond. Nepil sice oblíbený drink slavného agenta 007 a pravděpodobně nebyl ani ve službách Jejího Veličenstva. Jedno ale měli Skorzeny a Bond společné: povolení zabíjet.
Srdce vojáka podědil vídeňský rodák Otto Skorzeny po meči. Skorzenyovi oblékali mundúr rakouské armády po několik generací. K otcově tvrdému vojenskému drilu přidal v mládí ještě další akční aktivity. Byl třeba zdatným šermířem.
Nic na tom nemění fakt, že jeden ze soubojů ho poznamenal na celý život. To, když mu soupeř při rituálním šermířském souboji „naostro“ vyryl do tváře dlouhou jizvu. Později mu kvůli ní američtí vojáci dali i vhodnou přezdívku: Scarface – Zjizvená tvář.
Mladý inženýr se oblékl do hnědé košile
V mládí byste v něm budoucího Hitlerova Bonda určitě nehledali. Neabsolvoval vojenskou školu, ale technickou univerzitu, kde to dotáhl až k titulu inženýra. Jenomže to už se v něm začalo probouzet vojenské srdce.
Stal se hrdým členem SA (Sturmabteilung – volně přeloženo útočné oddíly), ozbrojené jednotky NSDAP, kterou možná znáte pod označením „hnědé košile“.
Poprvé na sebe výrazně upozornil 12. března 1938, když po neblaze proslulém anšlusu zachránil tehdejšího prezidenta Rakouska Wilhelma Miklase před zastřelením.
Vždyť se tam ani nevejdete!
Když vypukla válka, okamžitě se hlásil do služby v nové nacistické armádě. Hned na začátku se ale dočkal krutého zklamání. Představoval si, jak za kniplem stíhačky sestřeluje z nebe jedno nepřátelské eso za druhým. Jenže německá Luftwaffe byla proti.
Ve svých 31 letech byl na výcvik určený pilotům vojenských letadel příliš starý. A při své výšce 192 cm by se ani nenasoukal do kokpitu. Nenechal se odradit prvním nezdarem a pokračoval houževnatě za svým cílem proslavit se na válečném poli.
Jako příslušník jednotek SS se dostal až na východní frontu. Mimo jiné se zúčastnil i legendárního obléhání Moskvy. V prosinci 1942 došlo k tragické události. Otto Skorzeny jen těsně unikl smrti, když jeho hlavu zasáhl šrapnel.
Dostal kříž a zdravotní dovolenou
Někdo po ráně do hlavy prozře, jiný v sobě objeví léčitelské schopnosti. Z vojáka Skorzenyho se stal James Bond. Ale popořádku.
Jakmile se těžce zraněný Otto vylízal z nejhoršího, čekalo jej udělení Železného kříže za odvahu a k němu bonus v přepravě do Berlína, kde se měl věnovat rekonvalescenci. Každá zpráva má svůj rub a líc.
Přežil, ale s vojenskou budoucností už to teď vypadalo bledě. Jenže Skorzeny to viděl jinak. V době své berlínské dovolené vymyslel geniální plán.
Chtěl uskutečnit zformování jakési jednotky rychlého nasazení, party zabijáků vycvičených v nestandardních způsobech boje. Nová záškodnická jednotka s Ottem Skorzenym v čele záhy dostala od velení SS zelenou.
Vysvoboďte duceho!
Na světě byla nejobávanější partyzánský oddíl světa. Oprávněnost své existence dokázala SS-Jagdverband hned jednou ze svých prvních akcí. To když dostali za úkol vysvobodit italského diktátora Benita Mussoliniho ze zajetí.
Pokyn k provedení akce Eich (Dub) tehdy dal osobně Adolf Hitler. Mussoliniho věznitelé si mohli jen stěží vybrat dokonalejší arest.
Vždyť novotou vonící horský hotel Campo Imperatore, kde duceho hlídalo zhruba 200 po zuby ozbrojených strážců, leží v nadmořské výšce 2130 metrů nad mořem a více než místo odpočinku připomíná nedobytnou tvrz.
Jenže pouhých 14 dnů poté, co zde italského vůdce ve vší tichosti uvěznili, ztratil hotel pověst o své nedobytnosti.
Z nebe se tiše snesly kluzáky
Dne 12. září 1943 se z čistého nebe v naprosté tichosti snesli dva obří ptáci – svoumístné kluzáky s hákovým křížem na čumáku. Z nich postupně vyskákalo devět po zuby ozbrojených mužů s výsadkářskou výstrojí, vedených vysokým velitelem.
Kdyby na sobě neměl německou uniformu, možná by si lidé mysleli, že dorazil Zorro. Měl totiž na tváři strašlivou jizvu. „Italové byli viditelně překvapeni.
Než se stačili trochu vzpamatovat, zahájili už mí muži palbu,“ vyprávěl o pár dnů později obdivovaný SS-Hauptsturmführer Otto Skorzeny nastoupené říšské novinářské elitě. A s úsměvem dodal, že duceho si tenkrát odvedli vlastně téměř bez boje.
Z bezejmenného vojáka bez budoucnosti se přes noc stal Pan nepostradatelný. Od té chvíle ho jeho vůdce nasazoval všude tam, kde šlo o všechno.
Jak přesvědčit vzpurné Maďary
Novopečený nejnebezpečnější muž Evropy, jak ho označovala nejen německá média, například k zděšení všech přítomných obsadil budovu, v níž se skrývali odbojní maďarští ministři, a zasloužil se o to, že Maďarsko po této záškodnické akci bylo i nadále věrným německým spojencem.
S hrstkou dokonale vycvičených, anglicky hovořících důstojníků se pak dostal přímo do centra těžké bitvy o Ardeny. Spojenečtí vojáci leckdy nad rozkazy svých nových velitelů nestačili kroutit hlavou. Byl z toho na bojišti pořádný chaos.
Akce Skorzenyho jednotky se tak dostala dokonce i do učebnic moderního vedení války.
Utekli převlečeni za americkou vojenskou policii
Určitě není náhoda, že ho spojenci zajali až skoro na konci války, když se 17. března 1945 pokusil se svým komandem odstřelit strategicky důležitý most u Remagenu. Za své zločiny měl být po válce souzen v Dachau. Jenže si na rozsudek nepočkal.
Utekl ještě s několika bývalými příslušníky své vyhlášené jednotky v převlečení za americkou vojenskou policii. Nějakou dobu se pohyboval po světě jako duch.
Přes rok se ukrýval v Bavorsku, pak ho kdosi vyfotil, jak si vychutnává šálek kávy v restauraci uprostřed Paříže. Po krátkém pobytu v rodné zemi, v Salzburku, se přestěhoval na jih, do Španělska.
Zdejší režim ho využíval jako dobře placeného vojenského poradce v Argentině. V druhé jmenované zemi se uplatnil jako osobní strážce krásné Evity Peronové.
Rakovina ho poslala na pojízdný vozík
Po válce pak pracoval nacistický James Bond pro izraelský Mossad. Ale i jeho dostihl osud. Operace, při níž mu byl v roce 1970 odstraněn zhoubný nádor na páteři, jej uvěznila na pojízdný vozík. Byl totiž ochrnutý na spodní polovinu těla.
Znovu stiskl zuby a vzburcoval v sobě poslední zbytky své vojenské vůle. Naučil se znovu chodit. Ale to už bylo sotva na dožití. Zemřel o pět let později v Madridu. Pitva určila jako příčinu smrti rakovinu plic.
Na jeho přání byly jeho ostatky převezeny do rodné Vídně, kde byly při katolickém pohřbu vloženy do hrobu.
Rakev s tělem Hitlerova Bonda byla pokryta nacistickou vlajkou, pohřbu byli přítomni poslední žijící veteráni z jeho jednotky, kteří ho na poslední cestě doprovodili hajlováním. Zjizvená tvář obávaného čističe přestala děsit svět.
