Naděžda Krupská, manželka Vladimira Lenina, byla vzdělanou revolucionářkou, která se nebála postavit Stalinovi. Jak tato inteligentní žena ovlivnila sovětské školství a proč si získala respekt i nenávist? Přečtěte si příběh dámy, která zůstala nedotknutelná i v nejtemnějších časech.

Manželka Vladimira Iljiče Lenina (1870–1924) byla mezi sovětskými komunisty zvláštním úkazem. Nepocházela totiž z dělnické rodiny, a navíc byla v mládí hluboce věřící.

Otec Naděždy Krupské byl carským důstojníkem a pocházel ze šlechtického rodu. Své dceři tak zajistil dobré vzdělání a tradiční náboženskou výchovu.

Naděžda vyrostla v inteligentní a slušnou, nicméně poněkud osamělou dívku, která se velmi často zamýšlela nad smutným stavem ruské společnosti.

Záhy se také začala zajímat o marxismus, a když poznala Vladimira Iljiče Lenina, ihned v něm spatřila spřízněnou duši. I ona totiž na vlastní kůži poznala nejen ruské vězení a vyhnanství, ale i propastný rozdíl mezi Evropou a zaostalým carským Ruskem.

Brzy také pochopila, že ruskému lidu je především třeba poskytnout vzdělání. Většina Rusů před 1. světovou válkou totiž neuměla ani číst a psát. Protože vinou nemoci sama mít děti nemohla, nabídla Leninovi poklidný rozchod.

On ale svou Naděždu zřejmě potřeboval, a tak ji požádal, aby s ním zůstala, i když si během pobytu v exilu našel milenku. Ta s nimi dokonce nějakou dobu bydlela v pařížském bytě a Naděžda jí pomáhala s péčí o několik dětí.

Po bolševické revoluci v roce 1917 se Krupská čile zapojila do vedení školství v nově vzniklém Sovětském svazu, zakládala různé vzdělávací instituce a veřejné knihovny. A také pečovala o manžela, jehož zdravotní stav se prudce horšil.

Zároveň ale nezastírala obavy z Josifa Vissarionoviče Stalina (1878–1953) a jeho neskrývané touhy po moci.

Stalin ji za to z hloubi duše nenáviděl, jenže mu to nebylo nic platné. Vdova po Leninovi byla nedotknutelná, něco jako státní poklad, a ani všehoschopný Stalin si neodvážil na ni vztáhnout ruku.

Naděžda Krupská tak patřila k těm několika málo Stalinovým odpůrcům, kteří měli to štěstí, že zemřeli přirozenou smrtí.

Naděžda Krupská byla více než jen Leninovou manželkou – byla vizionářkou, která pomohla položit základy sovětského vzdělávacího systému. Její odvaha čelit Stalinovi a oddanost ideálům revoluce z ní činí jednu z nejvýraznějších ženských postav ruské historie. I přes osobní oběti zůstala symbolem integrity a odhodlání.