Nevšední žena oblečená v černém zaujme při procházce na pobřeží ostrova malíře Jindřicha Štyrského. „Vaše tóny barev jsou zajímavé. Nemohli bychom se někdy sejít?“ říká jí Jindřich, když se dívá přes její rameno do skicáku.

Plachá, samotářská dívka, které dlouho trvá, než se odváží někoho pustit k tělu, neví, jestli tenhle muž bude stát za to. Nakonec se rozhodne, že ano.

Malířka Marie Čermínová řečená Toyen (1902 – 1980), je dívka obestřená tajemstvím.

Dodnes nikdo neví, kdo jsou její rodiče, protože ve svých 16ti letech zpřetrhá všechny příbuzenské vazby a nesnáší jakékoli otázky týkající se její rodiny. O rok později začíná studovat na Uměleckoprůmyslové škole.

Možná by ji dokončila, jenže v roce 1922 jede trávit prázdniny k Jadranskému moři na ostrov Korčula. Když na pláži maluje, pozoruje muže, který sem také chodí se skicákem. Zajímá ji, ale váhá, jestli ho oslovit.

Nakonec to udělá on, třiadvacetiletý malíř Jindřich Štýrský (1899 – 1942). Scházejí se pak každý den a debatují o malířství.

Nerozlučná dvojice

Marie se s lidmi sice sbližuje dlouho, ale pro pečlivě vybrané přátele by udělala cokoli. A jedno přátelství se právě rodí, Jindřich s Marií se stávají nerozlučnou dvojicí.

Ji zajímají jeho myšlenky o moderním umění, které doslova hltá, jeho zas nekonvenčnost dvacetileté dívky, která má na život kolem sebe hotový názor.

„Rozhodně se nepodobá těm vdavekchtivým slepicím, co touží jenom po klidném manželství a nezajímá je nic víc, než vaření,“ uvědomuje si potěšeně Jindřich. Oba mají hodně společných zájmů a rozhodnou se žít spolu.

Je to ale spíš studentské bydlení a oba se důrazně ohradí pokaždé, když někdo řekne, že je mezi nimi něco víc než přátelství.

Malbami se nechlubí

Marie vůbec nemá touhu chlubit se svými malířskými výtvory veřejnosti. Teprve když se v roce 1923 připojuje s Jindřichem ke skupině avantgardních umělců Devětsil (založená v roce 1920 – pozn. red.), ukáže některé z nich na pražském Bazaru moderního umění.

Přesto chce zůstat v pozadí a zavrhne kvůli tomu i své rodné jméno. Místo něj si zvolí stručné Toyen.

Jak vzniklo? Jednou seděli společně s básníkem Jaroslavem Seifertem (1901 – 1986), kritikem Karlem Teigem (1900 – 1951) a dalšími v kavárně. „Se jménem Čermínová nechci mít nic společného,“ říká jim.

Všichni se snaží vymyslet jí výstižnou přezdívku a své nápady píšou na ubrousek. Marie ale všechno odmítá. Přijme až poslední možnost, kterou údajně navrhne Jaroslav Seifert. Autorství si ale přivlastňuje i Karel Teige.

Společně do Paříže

S Jindřichem ale žijí spíš vedle sebe než spolu. V roce 1925 odjíždějí do Paříže, kde malují a nasávají atmosféru. Toyen šokuje svými erotickými kresbami. Rok 1934 pro oba znamená další přelom, zakládají surrealistickou skupinu.

Do jejich nekonvenčního vztahu se ale začínají vkrádat stíny. „Strašně piješ, přestaň už s tím konečně!“ vyčítá často Jindřichovi Toyen. Zbytečně, ten si stejně dělá, co chce a v hospodě je jako doma. „Nevyčítej mi nic, nejsi moje žena,“ ohradí se rázně.

Bez pití se neobejde a kombinace litrů alkoholu a jeho nemocného srdce je hrozná. Přestože Toyen neváhá obětavě sedět u jeho postele, Jindřich umírá 21. března 1942.