Představte si, že vám soused vleze na zahradu, začne vám okusovat zeleninu a vy ho v návalu vzteku zastřelíte. Normální sousedská hádka? Možná.
Jenže se píše rok 1859, zahrada leží na území, o které se přou Spojené státy a Velká Británie, a zastřelené zvíře patří mocné britské společnosti, může z toho být mezinárodní krize.
Přesně to se děje na ostrově San Juan a do historie vstupuje jako Prasečí válka.
Všechno začíná 15. června 1859. Americký osadník Lyman Cutlar (1835-1874) zjišťuje, že mu v bramborovém políčku opakovaně řádí prase patřící společnosti Hudson’s Bay Company.
Zvíře se podle všeho vydává na místo, kde ho nikdo nezve, a brambory mu chutnají evidentně lépe než diplomatická jednání. Cutlar ho tentokrát zastřelí. Později dokonce nabízí, že škodu nahradí.
Jenže problém už dávno není jen o praseti. San Juan Island totiž leží v území, jehož vlastnictví si nárokují obě mocnosti. Oregonská smlouva z roku 1846 stanovuje hranici podle „středu průlivu“ mezi pevninou a Vancouverovým ostrovem.
Jenže jsou tu dva vhodné průlivy, a to Haro Strait a Rosario Strait. San Juan Islands leží právě mezi nimi. Britové považují Američany za vetřelce, Američané zase britské nároky za neoprávněné.
Prasátko není skutečnou příčinou sporu, ale spíše jiskrou, která dopadá na už sud střelného prachu.
Neposlušný vepř málem rozpoutá válku
Britské úřady chtějí Cutlara zatknout a požadují náhradu za uhynulé zvíře. Američané se obávají, že jejich osadníci budou z ostrova vytlačeni. Americký generál William S. Harney (1800-1889) proto posílá na San Juan vojáky.
27. července připlouvá kapitán George Pickett (1825-1875) se 64 muži. Teď už to nevypadá jako drobný spor o neposlušné zvíře, ale jako začátek války. Britové reagují vysláním válečných lodí.
Do oblasti postupně připlouvají tři britské lodě a stovky, později téměř 2000 Royal Marines. Američané mezitím posilují své pozice a na ostrově se scházejí stovky vojáků. Obě strany mají děla, pušky a jsou nervózní.
Stačí jediný špatně pochopený rozkaz a z otázky „kdo zastřelil prase“ může být „kdo zahájil válku“.
Americký historik Michael Vouri upozorňuje, že obě strany považují kontrolu nad ostrovem za důležitou pro svou bezpečnost, zároveň ale podle něj ani jedna skutečně netouží po krveprolití. To nakonec pomáhá zabránit katastrofě.
Válka bez bitvy a vítězství bez výstřelu
Do celé věci nakonec vstupuje americký generál Winfield Scott (1786-1866), který přijíždí na podzim a snaží se situaci uklidnit. Výsledek je pozoruhodný: místo bitvy vzniká společná americko-britská vojenská okupace ostrova.
Američané zůstávají na jedné straně, Britové na druhé a obě armády spolu nakonec dokážou žít celé roky. Britští vojáci dokonce později slaví americký Den nezávislosti.
Takzvaná prasečí válka proto trvá ve skutečnosti dvanáct let, ale bez jediné bitvy mezi americkými a britskými jednotkami.
Spor definitivně řeší až arbitráž v roce 1872. Německý císař Vilém I. (1797-1888) jako arbitr rozhoduje ve prospěch Spojených států a hranice je vedena přes Haro Strait. Britští vojáci pak ostrov opouštějí.
