Ještě před pár týdny byly koruny stromů zelené. Pak se dny začnou krátit, noci prodlužovat a listy náhle vzplanou žlutou, oranžovou, červenou i vínovou. Není to jen půvabná podzimní podívaná.

V každém listu právě probíhá důmyslná chemická úklidová akce, při které strom rozebírá své „sluneční elektrárny“, zachraňuje cenné živiny a připravuje se na zimu.

Na jaře a v létě je list především malou továrnou na potravu. Uvnitř jeho buněk pracuje chlorofyl, zelené barvivo, které zachytává sluneční energii a umožňuje fotosyntézu. Díky ní strom z vody a oxidu uhličitého vyrábí cukry, které potřebuje k růstu a životu.

Chlorofyl je přitom neustále vystavován slunci a postupně se rozpadá, takže ho rostlina během vegetace znovu vyrábí. Jakmile se však léto začne lámat do podzimu, přichází signál, kterému strom velmi dobře rozumí: dny jsou kratší a noci delší.

Přidává se ochlazování a mění se také hormonální aktivita rostliny. Strom postupně omezuje výrobu chlorofylu a začíná ho rozkládat. Tehdy se děje malé přírodní kouzlo.

List ve skutečnosti svou barvu nevytváří úplně od nuly – spíš z něj mizí zelená clona, která dosud překrývala ostatní barviva.

Žlutá a oranžová čekají schované

Když zelený chlorofyl ustupuje, na scénu vystupují karotenoidy. Ty v listech existují už během léta, jen jejich žluté a oranžové odstíny nejsou přes zelený chlorofyl téměř vidět.

Najednou se ale ukazují v celé své kráse, listy bříz a topolů zlátnou, některé javory se zbarvují do oranžova a krajina začíná vypadat, jako by ji někdo polil medem.

Karotenoidy jsou přitom odolnější než chlorofyl a během rozebírání listu zůstávají déle zachované. Strom navíc list rozhodně nenechává jen tak napospas osudu.

Z jeho buněk se snaží získat zpět cenné látky, především dusík a další živiny, a dopravit je do větví, kmene či kořenů, kde mohou počkat do jara. U listu se zároveň vytváří odlučovací vrstva, která postupně přerušuje spojení mezi listem a větví.

Červená není jen vybledlá zelená

Potom přichází největší podzimní paráda, a to červená, karmínová a purpurová. Tady už nejde pouze o odhalení pigmentu, který v listu čekal celé léto. Stromy některých druhů začínají na podzim vyrábět nové barvivo zvané antokyan.

V listu se přitom mohou hromadit cukry, jejichž odchod do dalších částí stromu postupně omezuje vznikající odlučovací vrstva. Za slunečných dnů a chladných, ale ne mrazivých nocí mohou být podmínky pro tvorbu antokyanů obzvlášť příznivé.

Proto některé javory září skoro jako plameny, zatímco jiné stromy zůstávají spíš žluté. Proč list nakonec zhnědne? Postupně odumírají jeho buňky a výrazněji se uplatňují například třísloviny, které dávají listům hnědé a měděné odstíny.

Nakonec je úklid hotový, spojení s větví se přeruší a list se při prvním pořádném poryvu větru snese k zemi. Barevná show tedy není známkou toho, že strom „umírá“.

Je to naopak jeho velmi chytrý způsob, jak se zbavit nepotřebné části a před zimou si schovat to cenné.