Tetování sebou nese i jistá zdravotní rizika jako např. alergické reakce. Patří však mezi ně i vznik rakoviny? Bylo prokázáno, že oxid titaničitý (TiO2) může stát za rozvojem nádorového bujení.

Ozdoby těla v podobě tetování se těší čím dál tím větší oblibě, je ale třeba počítat i s možností, že ne každý organismus přijme tuto modifikaci naprosto bez problémů. Nanočástice z barev určených k tetování se mohou postupem času uvolňovat, putovat tělem a usazovat se v lymfatických uzlinách, tam poté dochází k vychytávání cizorodých látek a antigenů.

Synchrotronové mapování a mikroskopická analýza nyní umožňují nahlédnout na účinky tetovacích pigmentů v lidské kůži.

Možná, nikoli nutná, zdravotní rizika

Asi největším a zároveň nejběžnějším rizikem při pořizování tetování je vznik infekce. Její výskyt hrozí v případě nedodržení zásad hygieny – nevyužití sterilních jehel a dalších pomůcek, ale také pokud sám tetovaný zanedbá správné ošetření tetovaného místa či základní hygienu.

Dalším možným problémem bývá alergická reakce.

Alergie na tetovací inkoust či barvy sice nebývá běžná, ale pokud se vyskytne, může znamenat veliké potíže. Současně se také na místě vpichů mohou objevit granulomy, to jsou uzliny, které vznikají kolem toho, co lidské tělo vyhodnotí jako cizorodý prvek, je to vlastně reakce imunitního systému.

Jedinci, kteří trpí na koloidní útvary, jež se tvoří kolem stávajících jizev, mohou počítat s jejich vznikem i po novém tetování. V současné době se navíc objevují studie, které ukazují na látky obsažené v tetovacím inkoustu jako na možný zdroj nádorového onemocnění.

Je nutno však podotknout, že vztah mezi rakovinou a tetováním nebyl doposud plně prokázán.

Tetování pod drobnohledem

Rostoucí prevalence tetování neustále vyvolává obavy o zdravotní bezpečnost s ohledem na distribuci částic a jejich účinků uvnitř lidského těla. Vědci se nyní za pomoci techniky synchrotronové rentgenové fluorescence zaměřili při zkoumání kožní a lymfatické tkáně na řešení lokální biokinetiky.

Jedná se o pokročilou metodiku založenou na hmotnostní spektrometrii, ta umožňuje prokázat současný transport organických pigmentů, těžkých kovů a oxidu titaničitého z kůže do regionálních lymfatických uzlin.

Organické pigmenty vykazovaly nejširší rozsah. Pomocí analýzy vědci také dokázali detekovat změny tkáně sousedící s částicemi tetování prostřednictvím změněných poměrů amidu I α-helixu k proteinu β-listu a zvýšenému obsahu lipidů.

Jedná se tedy o svědectví migrace a dlouhodobého ukládání prvků a pigmentů v těle, také se jedná o konformační změny biomolekul, které pravděpodobně přispívají ke kožním zánětům a jiným nežádoucím účinkům tetování.

Stojí za vším oxid titaničitý?

Vědci udávají, že v případě tetování je problematický především kontroverzní chemický oxid titaničitý, ten se přidává k tetovacímu inkoustu, aby tvořil širší škálu barev. Nová studie stojí na faktech, že tato látka dovede zabarvit i lymfatické uzliny a dříve byla spojována nejen se svěděním a opožděným hojením, ale také s rakovinou.

Jeden z autorů studie Hiram Castillo z European Synchrotron říká: „Při pořizování tetování jsou mnozí lidé obezřetní především ve výběru salonu, aby tam používali sterilní jehly. Nikdo už ale nekontroluje chemické složení barev, což by podle naší studie lidé možná dělat měli.

“ Ačkoli se v kůži objevují různě veliké částice, v uzlinách jsou pak přítomny jen mikroskopické pozůstatky oxidu titaničitého, ty mohou způsobovat jejich zduření. Vědci se nyní zabírají myšlenkou, jak se tam dostanou, zda jsou přepravovány krví, či je pohltí imunitní buňky, které je následně ukládají.

Přesný vliv není dosud známý

Inkousty určené k tetování obsahují mnoho různých kontaminujících a konzervačních látek, mimo oxid titaničitý to jsou např. kobalt, chrom, mangan či nikl. S přihlédnutím k tomu se pak není čemu divit, že je tělo nepřijme s otevřenou náručí.

Castillo a jeho kolegové se tedy zaměřili na několik typů těchto nanočástic. „Uzliny v okolí tetování se zbarvují. Jde o reakci těla na čištění místa vstupu tetování,“ vysvětlil další člen týmu Bernhard Hesse. „Nevěděli jsme ale, že to dělají v nanoformě, což znamená, že se nemusejí chovat stejně jako částice na mikroúrovni. A to je problém – nevíme, jak nanočástice reagují.“ Dosud tak není známo, co vše mohou látky v barvách v těle způsobit, dle slov samotných vědců se jedná o „běh na dlouhou trať“.