Další pozoruhodnou vlastností našeho těla, o níž se toho mnoho neví, je tzv. husí kůže, odborně pojmenovaná jako piloerekce. Jednoduše jde o stav, kdy svaly ovládající chloupky na rukou způsobí jejich vzpřímení. Kůže pak vypadá hrbolatě.
Husí kůží, která se objevuje zpravidla v chladu, při strachu či vzrušení, se zabýval už slavný britský přírodovědec a zakladatel evoluční biologie Charles Darwin (1809–1882).
Věřil, že jde o vlastnost zděděnou po našich dávných předcích, kteří se ježili před nepřítelem, aby vypadali větší a silnější.
Později pak biologové z Harvardu s pomocí elektronové mikroskopie zjistili, že stahování svalů při husí kůži zároveň podporuje produkci kmenových buněk v kořenech chlupů. Jinými slovy – čím častěji máme husí kůži, tím více chlupů nám roste.
To pak souvisí s druhým zásadním důvodem, proč vlastně husí kůži máme, a to s produkcí tepla.
Odkaz minulosti
Patrně nejčastější příčinou husí kůže je chlad. Je to proto, že vzpřímení chlupů je důležitým opatřením, sloužícím ke správné termoregulaci našeho těla.
Když totiž naše pokožka vycítí nízké teploty, svaly odpovědné za husí kůži se začnou stahovat, chlupy se narovnají a zároveň se aktivují buňky zodpovědné za jejich růst. Tělo se celkově zahřívá a chlupy ho navíc před chladem chrání. Tedy chránily.
Dnes už jich samozřejmě máme oproti pravěkým lidem jen zlomek, což je dáno tím, že je nepotřebujeme. Přesto nám tato „vzpomínka na minulost“ zůstala a projevuje se nejen při chladu, ale třeba i při návalu silných emocí. To pro změnu souvisí s uvolňováním adrenalinu a zpracováváním pocitů.
