Opravdu se osobně znal s Ježíšem i Kleopatrou? Byl to cestovatel v čase? Nebo je nesmrtelný? Anebo je to jen geniální podvodník? Pokud existuje člověk, který je ztělesněným tajemstvím, pak je to bezpochyby dobrodruh, který se do historie zapíše jako Hrabě Saint Germain.

Jeho skutečné jméno dones nikdo nezná. Stejně tak netušíme kdy a kde se narodil. Jednoho večera roku 1743 se prostě vynoří odnikud a vetře se na francouzský královský dvůr. Okouzlí společnost svým vystupováním, ohromí vědomostmi, podmaní šarmem a neuvěřitelnými historkami. Tvrdí, že procestoval celý svět.

„V Persii jsem studoval alchymii, v Tibetu debatoval s mudrci.“ S králem Ludvíkem XV. (1710-1774) vede dlouhé hovory o alchymii a kameni mudrců, a nadšený panovník mu poskytne pro výzkumy zámek Chambord, kde mu vybaví alchymistickou laboratoř a dokonce mu u některých experimentů osobně asistuje. Společně prý přitom objeví novou metodu barvení látek, která zásadně ovlivní francouzské tkalcovství.

Všechno zná, všechno ví

Je mu asi 40 let, má dokonalou figuru, uhrančivé oči a působí jako nesmírně vzdělaný a bohatý muž. Mluví španělsky, portugalsky, francouzsky, italsky, dorozumí se polsky a anglicky, údajně ovládá také sanskrt, čínštinu a arabštinu. Skvěle hraje na housle, skládá hudbu, maluje, dokáže vyrábět zlato i diamanty, a všichni se shodují, že je výtečný vypravěč. O historických událostech, i těch dávno minulých, vypráví tak zasvěceně a zapáleně, jako by u nich byl osobně. Přitom je mistrem jemných náznaků a mlžení, zejména pokud dojde na jeho věk a původ. Auru záhadnosti přitom buduje i tím, že různé fámy o své osobě nevyvrací, ale ani nepotvrzuje. Není divu, že se stává celebritou své doby. Giacomo Casanova (1725–1798) ho sice považuje jen za troufalého podvodníka, ale i on jej obdivuje. O prvním setkání v roce 1757 píše: „Během večeře sice nic nejedl, ale zato neustále mluvil. Jeho konverzační schopnosti jsou obdivuhodné.“

Opravdu znal Ježíše?

Středem pozornosti jsou i jeho podivné zvyky. Ač pořádá pro své hosty opulentní hostiny, sám nikdy nic z nabízených lahůdek nejí. Vyšší level historek tvrdí, že ho dokonce nikdo nikdy neviděl nic jíst. „Vlastní totiž elixír života. Proto občas upíjí tu podivnou tekutinu z lahvičky, kterou u sebe neustále nosí.“ Není divu, že se kolem něj ženy toužící po věčné kráse jen rojí. Jak jde čas, jsou historky stále fantastičtější. Postarají se o to nejen obvyklé drby, ale také řada vtipálků, kteří se za něj vydávají a s vážnou tváří tvrdí, že se osobně znali s Ježíšem i Kleopatrou a umí se stát neviditelným.

Nezůstane po něm nic

V roce 1779 se usazuje v Altoně, kde mu Karel Hesensko-Kasselský (1744-1836) zřízuje laboratoř. Diskutují spolu nejen o alchymii a Karel o něm tvrdí: „Je jedním z největších filozofů, který kdy žil“. Právě jemu také údajně na sklonku života prozradí, že jeho otcem je transylvánský kníže František II. Rákóczi (1676-1735). Pravda nebo jen další smyšlenka? Kdo ví. Rakoczi skutečně měl syna Leopolda, který oficiálně zemřel ve věku čtyř let, což byla podle mnohých jen kamufláž, chránící rod před perzekuci habsburské dynastie. Pravda o Saint Germainovi zůstane neodhalena, protože když 27. února 1784 umírá, nezůstane po něm nic. Jen pár účtenek, zanedbatelná hotovost a 29 kousků oblečení. To je vše. Pokud nepočítáme skladby, které napsal, či alchymistický spis Nejsvětější trinosofie, který je mu připisován.

Smrtí to nekončí

Lidé jako Saint Germain však nemohou jen tak zemřít. Od konce 19. století proto nabírají legendy na síle. Že to on byl skutečným autorem většiny Shakespearových her, že byl tou záhadnou osobností, která stojí za vyhlášením nezávislosti amerických kolonií v červenci 1776. Jako nesmrtelný se také občas někde objeví. V roce 1788 se údajně pokouší v Paříži varovat Ludvíka XVI. a Marii Antoinettu před hrozivou budoucností. V roce 1890 se s ním údajně setkává jasnovidka Madame Blavatská (1831–1891): „Měl vzhled 45letého muže,“ tvrdí později.