Už desítky milionů let houby manipulují mravence a parazitují na nich. Mravence ovládají natolik, že je postupně donutí až k sebevraždě. Nejznámější houboví „loutkáři“ jsou druhy z rodu housenců (Ophiocordyceps, často druh Ophiocordyceps unilateralis).
Životní cyklus této houby začíná, když se jako spora přichytí na mravence shánějícího potravu v lese. Pak nastává fáze manipulace, kdy houba pomalu přebírá vládu nad chováním mravence, přičemž jej pomalu prorůstá tak, aby se vyhnula životně důležitým orgánům a udržela mravence naživu.
Po ovládnutí nervového systému donutí mravence opustit svou kolonii, vydat se neobvyklou trasou do vyšších pozic v lese, a nakonec se zakousnout do spodní strany listu tak silně, že už se nemůže pustit.
Tomuto přichycení mravence na list se říká „smrtící sevření“ (ang. death grip).
Udržitelný „lov“
Je to poslední čin, který mravenec před svou smrtí udělá. Několik dní poté, co mravenec zemře, mu z hlavy vyroste plodnice, ze které se uvolní spory do okolí, a přenáší se na dalšího hostitele (na další mravence).
Přesto, že je toto onemocnění stoprocentně smrtelné, cílem housence není zabít celou kolonii, ale držet si počet mravenců v kolonii na určité úrovni. Proto bývá v kolonii naráz nakaženo jen několik jedinců.
Ovlivněné chování bez ovládnutí mozku
Housenec překvapivě nepřebírá otěže skrze mozek, ale ovládnutím jiných částí nervové soustavy mravence. Vědci z Pensylvánské státní univerzity sledovali migraci parazitických buněk pomocí fluorescenční mikroskopie napříč celým tělem a v mozku žádné nenašli.
Na základě pozorování sestavili algoritmus, který mapuje pohyb hyf mravencovým tělem. Kolem i uvnitř svalových vláken housenec vytváří jakési „lešení“, a tak manipuluje jeho pohyby.
Mravence ovládá prostřednictvím sloučenin, které zasahují do nervového systému a řídí jej přímo ovlivňováním stahů svalu.
