Má mnoho jmen. Tavernierův modrý, Králův šperk, Modrá Francie, Hope. Pokud se dá o nějakém diamantu říci, že je slavný, je to právě tento. Opředený legendami, ukradený, ztracený, znovu nalezený, prokletý.
Diamant Hope je ten, který se stal jednou z inspirací pro fiktivní diamant Srdce oceánu, který hraje důležitou roli ve slavném filmu Titanic, natočeném v roce 1997. Jde o diamant typu Iib, díky obsahu boru má nezvyklé sytě modrofialové zbarvení.
Z původních 115 karátů (1 karát = 0,2g) mu jich dnes po řadě výbrusů a řezů zbývá 45,5. Jeho cena se pohybuje mezi 4,5 – 8 miliardami korun.
Z Indie do Evropy
Pravděpodobně pochází z dolu Kollur v indickém Ándhrapradéši i když jeho původ dosud není prokázán spolehlivě. Není ani jasné, kdo je jeho původním majitelem.
Do Evropy ho kolem roku 1666 přiváží francouzský cestovatel a obchodník Jean-Baptiste Tavernier (1605–1689), který v letech 1640 až 1667 podnikl šest výprav do Persie a Indie, odkud přivezl mnoho velkých drahokamů, které prodával hlavně královské rodině a francouzské aristokracii.
Tento možná koupil, možná ukradl, každopádně v roce 1668 ho prodá spolu s řadou dalších menších diamantů králi Ludvíku XIV. (1638–1715) za šlechtický titul a cenu odpovídající 147 kg ryzího zlata.
Vybroušen, ukraden, zničen
V roce 1673 dostává diamant dvorní klenotník Jean Pitau (1634–1676) se zadáním:
„Udělejte mi z něj něco úžasného, nezapomenutelného.“ Vybrousí z něj 68 karátový drahokam, který je zasazen do náhrdelníku s řádem zlatého rouna a je součástí francouzských korunovačních klenotů.
Až do 11. září 1792, kdy je během zuřící francouzské revoluce během pětidenního rabování ukraden bandou zlodějů společně s dalšími korunovačními klenoty.
Většina je znovu nalezena, výjimkou je pouze modrý diamant, který propašují do Anglie, kde je nepříliš šetrně rozříznut na dva kusy, aby nemohl být odhalen. Nejenže ztrácí svůj pověstný lesk, ale definitně i svůj originální výbrus.
Nové jméno a cesta do muzea
Znovu se objeví až v roce 1812 u londýnského obchodníka Daniela Eliasona. To už mu z původních 115 karátů zbývá pouhých 45,5. Od té doby vystřídá řadu majitelů a jedním z nich je i bankéř Thomas Hope (1769–1831) jehož jméno dnes nese.
Ten ho také nechá zasadit do náhrdelníku tvořeného 45 menšími bílými brilianty. Diamant Hope je podle pověry prokletý a svým majitelům nosí smůlu.
Tak třeba Marie Antoinetta a Ludvík XVI byli popraveni, Hery Francis Hope přišel o manželku i majetek, turecký sultán Abdulhamid I. byl svržen, mediálního magnáta Edwarda Beala McLeana postihla duševní choroba, atd.
Posledním majitelem je sběratel Harry Winston (1896–1978), který ho v roce 1958 věnuje Smithsonovu institutu. Dnes je drahokam umístěn ve sbírkách Národního muzea přírodních věd ve Washingtonu.
