Mladý modrooký muž s plavými vlasy se drží za hlavu. Už zase přišla ta neskutečná bolest, která jej zcela paralyzuje a vhání slzy do očí. Čím větší bolest je, tím strašlivější násilnické myšlenky ho napadají. Brzy se však bývalý student Texaské univerzity v Austinu utrpení zbaví.

„Měl bych být rozumný muž, ale jsem obětí řady neracionálních myšlenek. Bojím se, že mě mé násilnické impulzy ovládnou,“ zapisuje si mladý muž 31. července 1966 do svých poznámek. Charles Whitman (1941–1966) už tuší, že se v něm probouzí démon. A skutečně, vnitřní zlo procitne již druhý den.

Nadaný hoch

Charles se narodí jako nejstarší ze tří bratrů v Lake Worth na Floridě. Přestože už odmalička vykazuje vysokou inteligenci a rozličná nadání, svému otci se zkrátka nezavděčí. Snad proto, že jeho táta vyrůstal v sirotčinci.

A tak, přestože malý Charles dosahuje nadprůměrných výsledků v inteligenčních testech, má skvělý prospěch a je talentovaným klavíristou, od otce se dočká spíš tvrdých pěstí a urážek než jakékoliv pochvaly.

Poslední kapka

Když ukončuje střední školu jako jeden z deseti nejlepších studentů ročníku, rozhodne se mladík úspěch pěkně zapít. U svého otce ale narazí. Ten jej ráno zbije a hodí do bazénu, kde se Charles téměř utopí. To je pro hocha už příliš.

Už se nenechá dál zastrašovat. Ráno si sbalí své věci, nasedne do vlaku a i přes otcovy protesty nastupuje na vojenskou základnu amerického námořnictva Parris Island v Jižní Karolíně.

Ve střelbě nemá konkurenci

Tady ocení Charlesovy kvality. Mladík je bezkonkurenční ve střelbě na pohyblivý terč. Coby nejlepší střelec svého turnusu získává 215 bodů z 250 možných. Právě armádní výsledky mu uvolní cestu na Texaskou univerzitu v Austinu.

Když se v 18 letech žení se studentkou pedagogické fakulty Kathy Leissnerovou z texaského městečka Needville, zdá se, že může mladík konečně okusit štěstí. Nic však není takové, jak to vypadá…

Tragický zlom

Charles Whitman už na tom se studijním prospěchem není zdaleka tak dobře jako na střední škole. Víc než jen řadový mariňák z něj nebude. V roce 1966 se navíc rozpadá manželství jeho rodičů.

Rozvod je bolestivý, zejména s mužem, jakým je Whitmanův otec, a mladý muž bere matku i mladší bratry pod svá ochranná křídla. Někdy v tu dobu se začínají naplno projevovat jeho deprese.

Zdá se mi, že zabíjím!

Whitman kvůli psychickým problémům dokonce již dříve vyhledá odborníka. „Zdá se mi o tom, že střílím po jiných lidech,“ svěřuje se ještě v době studia psychiatrovi Maurici Deanovi Heatlymu. Jeho pomoc je však chatrná.

Zkrátka předepíše antidepresiva a dál už si s mladým mužem neláme hlavu. Daleko více však společně s Charlesem trpí i jeho žena. Kathy dochází trpělivost s manželovými násilnickými sklony, Whitmana navíc často trápí urputné bolesti hlavy.

Nejdříve matka, pak manželka

Místo k lékaři však kroky Charlese Whitmana zamíří jinam. V noci 1. Srpna 1966 se vkrade ke spící matce. Omotá jí krk zahradní hadicí a silně ji utáhne, dokud z matky nevyprchá život. Uplynou dvě hodiny a na řadu přichází Kathy.

Té Whitman zasadí pět ran nožem do hrudníku. „Cítím se strašně. Šlo mi hlavně o to, aby se nemusely vyrovnávat s tím, co spáchám, chtěl jsem je chránit před nenávistí okolí,“ píše v dopise na rozloučenou. Jeho vražedný plán je totiž teprve na samém počátku…

Jako malá armáda

Whitman se vyzbrojí arzenálem jako z akčního filmu. Jako expertovi na dálkovou střelbu mu nechybí puška M1 a lovecká puška Remington s optickým zaměřovačem.

Myslí také na střelbu zblízka, k níž mu má posloužit brokovnice Sears se zkrácenou hlavní, dvě pistole a revolver Magnum. Připraven je však i na boj muže proti muži. Bere tedy s sebou nože, mačety, ale třeba i kladivo. K tomu všemu přidá na 800 nábojů.

Krvavá cesta na věž

Veškerou svou výbavu doveze v dodávce během dopoledne před vyhlídkovou věž Texaské univerzity. Jako první oběť v kampusu je tak recepční Edna Twonsleyová. Ta umírá v tichosti po ráně pažbou.

Whitman tak může zatím nerušeně naložit svůj arzenál na vozík a vjet s ním do výtahu. Poslední okamžiky života tak čekají na rodinu Gabourovu.

Matku Mary a její dva syny, Michaela a Marka, odpraví pomocí brokovnice stejně jako rodinnou přítelkyni Marguerite Lamportovou. Přežije jen její manžel a pan Gabour, kteří stihnou utéct.

Hodina a půl pekla

Vozík střelci nyní poslouží k zablokování vchodu na věž. Tady už ho nebude nikdo v jeho ďábelském plánu rušit. Whitman se schová nedaleko věžních hodin, které mu navíc poskytují stín v 30stupňovém vedru. Texaský Austin má před sebou 90 minut hrůzy.

Jakmile masakr naplno vypukne, v ulicích pod věží se šíří panika jako mor. Střelec si bere k ruce loveckou pušku. S tou se mu míří nejlépe. Díky ní strefí i lidské cíle vzdálené více než 400 metrů…

Příliš přesná muška

Mladý plážový záchranář Paul Sonntag se krčí před vchodem do obchodního centra v nedaleké Quadalupe Street. Jen chce zjistit, o co se vlastně jedná, a tak vystrčí hlavu. Zahlédne Whitmana, současně však vrah i jeho.

Paul se okamžitě kácí s prostřelenou hlavou k zemi. Jeho 18letá snoubenka Claudia Ruttová se k němu vrhne a vyslouží si za to průstřel břicha. Stejně tak i 18letá studentka Claire Wilsonová v pokročilém stupni těhotenství. Dívka přežije, její dítě i snoubenec však padnou střelci za oběť.

Musíme blíž!

Whitman si může dělat jeden zářez na pažbě za druhým. Jeho obětí stále přibývá. Z výšky více než 90 metrů má skvělý výhled. I směrem k němu začnou mířit výstřely, ať už ze strany policistů, nebo civilistů, všechny se však odrážejí od betonového zábradlí. Policii i obyčejným lidem je jasné, že se musí ke střelci přiblížit.

Vraždí pod vlivem rakoviny?

Jako první se k Whitmanovi dostávají policisté Ramiro Martinez, Houston McCoy a Jerry Day v doprovodu ozbrojeného civilisty Allena Cruma. Martinez vykopne dveře, Crum vypálí, ale nestrefí se. Následujícím Martinezovým výstřelům už Whitman neunikne.

Dostává zásahy do trupu a do hlavy. Šílenství je u konce. Vrah pod sebou nechá 14 mrtvých lidí a 32 zraněných. Pitva však přichází s překvapivým objevem. Sám Whitman je vlastně obětí.

Na mozku mu totiž vyrůstá nádor, přesně v místě zodpovědném za kontrolu emocí, zejména hněvu. V době masakru zbývá Charlesi Whitmanovi jen pár měsíců života.