Nově zvolený konzul Gaius Marius začíná v roce 107 př. n. l. reformovat armádu. Růst velikosti říše je jasným signálem, že země potřebuje profesionální vojsko, aby se ubránila. Přestává tak platit rovnice, v níž je majetek zároveň vstupenkou do armády  Gaius Marius (157 – 86 př. n. l.) se při zakládání vojenských sborů obrací na nejchudší vrstvy: „Slibuji vám stálý plat, jídlo, ošacení a lékařskou péči,“ láká rekruty. „Mzda vojáka ale nebyla nijak […]

„Jde o padělek. Slovo Satrapa (Peršan – pozn. red.), císař Konstantin ve své době nemohl znát,“ rozohní se italský právník v polovině 15. století. Diskuse nad listinou nabírá na obrátkách a zavání kacířstvím. Vždyť on zpochybňuje pravost dokumentu, s nímž stojí a padá církev!  „Litujeme, neuspěl jste,“ uslyší v roce 1430 třiadvacetiletý mladý právník Lorenzo Valla (1407–1457) odpověď od papežské kurie, když se snaží získat pozici tajemníka hlavy […]

Francouzský král Ludvík XV. přijme posla ruského cara Petra Velikého. „Můj panovník vám posílá dar. Naši vyhlášenou pochoutku,“ muž nabídne králi talířek s hromádkou rosolovitých tmavých kuliček. „Vypadá to dost nevábně. Snad to bude chutnat lépe,“ nabere Ludvík pokrm stříbrnou lžičkou.   Sotva ale král Francie Ludvík XV. (1710 – 1774) vloží kaviár z jeseteřích jiker do úst, sešklebí tvář. Sousto znechuceně vyplivne na jeden z přepychových koberců ve Versailleském paláci. „Příšerné. Ohavné. Hnusné,“ vykřikne a ruský posel jenom vyděšeně kouká, co se […]

„Pokořím Wall Street. Jednou to dokážu,“ šeptá si roku 1891 čtrnáctiletý americký kluk a zatíná v kapse ruku v pěst. S požehnáním své matky utíká z domova. Nemá nic, jenom pět dolarů v prázdné kapse a svůj velký sen.   Kdyby Jesse Lauriston Livermore (1877–1940) ve svém rodném Shrewsbury v americkém státě Massachusetts někomu řekl o svých tajných představách, každý by se mu vysmál. Mladík ale už nechce do úmoru dřít na poli jako jeho otec. Ví, že svoje přání dokáže uskutečnit. Stačí mu k tomu chytrá hlava […]

„Rakev nesmí být zahalena státní vlajkou,“ zní v roce 1945 příkaz z ministerstva vnitra. Pohřeb historika, kterému Češi vykázali místo na černé listině kolaborantů, proto bude chudý. Odepřou mu i poslední poctu.  Nad historikem Josefem Šustou (1874 – 1945), který vnímal české dějiny v širších souvislostech a odmítal sebestředné hraní si na vlastním písečku, visí na konci 2. světové války obvinění z kolaborace s Němci. V Evropě uznávaný dějepisec, penzionovaný profesor všeobecných dějin na Karlově […]

Všichni dobré vědí, že i duchovní jsou lidé z masa a kostí. Proto není divu, že i je potkávají stejná neštěstí jako kohokoliv jiného. Včetně pohlavních chorob…  Ital Guiliano della Rovere (1443 – 1513) si v roce 1503 koupí za stovky tisíc dukátů úřad hlavy katolické církve a stane se tak papežem Juliem II. Rozhodně ho nemůžeme považovat za vzor ctnosti, protože […]

Jan Jiří Grasel se plíží s rasovským pytlem krajinou. Rasové, kteří měli za úkol odklízet všechno pošlé a hnijící, byli odjakživa odstrčení na okraj lidské společnosti, proto si často vypomohli nějakou krádeží.   Pohodní považovaní za spodinu společnosti sice nemohou mít svůj řemeslnický cech, ale zato si společně vytvářejí dokonalý systém hledání objektů k vykrádání, míst pro schovávání kradeného zboží a také ukrývání hledaných lidí. Páchnoucímu muži s podivným pytlem […]

„Král Ondřej zemřel. Někdo mu podal jed,“ šeptají si drbny na uherském dvoře roku 1301. Jak jinak vysvětlit náhlou smrt muže na vrcholu sil? Šlechticů, kteří by se rádi dostali na Ondřejovo místo, se v Uhrách najde víc než dost…  „… země byla na pokraji krachu. Vývoj v následujících desetiletích – budoucnost Uherska – měla rozhodnout bitva mezi jedenácti územními panovníky a jediným jasným dědicem, […]

Česká královna vdova Barbora Celská zastavuje roku 1444 město Jaroměř Jiřímu z Poděbrad. Měšťany tak chce potrestat za vzpouru a Jiříka žádá, „aby jim pečetí té, kterúž nesú, nésti nedal, leč jinú s proměnú hodnú, jakož by se na zrádce a na nešlechetné lidi slušalo,“ jinými slovy, ať jim přisoudí pečeť zrádců. Nic jiného si za své chování nezaslouží!   Jaroměř: Cejch nevěrníků   Roku 1444 se jaroměřští měšťané bouří proti […]

Stará místní kronika tvrdí, že velké G ve znaku Hradce Králové značí počáteční písmeno jména Girzik, tedy Jiřík. Město tak zdůrazňuje své spojení s českým králem Jiřím z Poděbrad (1420 – 1471).   „Jenže na některých středověkých pečetích se objevovala různě rozestavěná písmena, z nichž se skládalo jméno města: Gradec. Na jedné staré pečeti pak bylo písmeno G samotné,“ připomíná  heraldik Jiří Louda.  Písmenko, které drží v tlapách český […]