„Rudý kroužek s nápisem Fire výstražně září a v optickém zaměřovači před naším oknem svítí zaměřovací kříž,“ vzpomíná český pilot Alexander Hess na okamžiky poté, co jako člen RAF v bitvě o Británii za druhé světové války poprvé odjistil spoušť kulometů.

Nebe se pokryje bílými čarami – to jsou smrtící střely, které po sobě pálí stroje Spojenců a nacistů. První akce dopadne dobře, sestřel si tehdy připíše například mladý letec Emil Fechtner (1916–1940). Zatímco piloti z třistadesítky a později i ze tří dalších perutí křižují nebe při obraně Velké Británie, v Londýně mají čeští diplomati napilno. Musí najít odpověď na otázku: Jak financovat výstroj a výzbroj našich pilotů?

Kritický článek 5

Britský ministr zahraničních věcí lord Halifax (1881–1959) se už ve svém dopise z 18. července 1940, v němž uznává Benešovu exilovou vládu, zmiňuje, že je třeba projednat otázky „pravomoci nad československými brannými silami… Příslušné úřady londýnské rady projednají tyto otázky s Vámi, nebo Vašimi zástupci kdykoli bude vhodno…“ S lordem Halifaxem jedná Beneš a exilový ministr zahraničí Jan Masaryk (1886–1948). Nakonec vzniká Dohoda mezi prozatímní vládou československou a vládou Spojeného království Velké Británie a severního Irska o československé branné moci, podepsaná 25. října 1940 Masarykem a Halifaxem.

„Výdaje, které vzniknou z provádění této dohody kterémukoliv vládnímu resortu Spojeného království, budou hrazeny z úvěru, poskytovaného vládou Jeho Veličenstva prozatímní vládě československé na udržování československého branného úsilí,“ říká mimo jiné článek 5 této smlouvy.

Dostane slevu

10. prosince 1940 pak dochází k podpisu půjčky. Veškerá výzbroj a výstroj i strava vojáků, ale také fungování celého aparátu naší exilové vlády se bude platit z úvěru na 7 500 000 liber. Později přibudou ještě dva úvěry, každý po 5 000 000 liber.

Zárukou za půjčku se stává část československého zlatého pokladu o hmotnosti 28,3 tuny, deponovaná ještě před podpisem Mnichovské dohody u Bank of England pro mezinárodní platby. Později ale dochází ke změně smlouvy na tzv.

lend-lease, čili smlouvu o půjčce a pronájmu, kdy se nehradí výzbroj a výstroj spotřebovaná během bojů. Český letecký maršál Karel Janoušek (1893–1971) roku 1946 domlouvá konečné vyúčtování. Platit se má především to, co si Čechoslováci odvezli do vlasti včetně stíhaček Spitfire.

Konkrétně na ně Janoušek ještě vyjednává slevu.

Tahanice o peníze

Vyrovnání ale zkomplikuje znárodnění v Československu v letech 1945 a 1948, kdy se do rukou státu dostávají i firmy s britskou majetkovou účastí. Britové za ně také chtějí náhradu. Názory obou stran se liší ve výši úhrad nebo termínech splátek.

Všechno se protáhne až do roku 1982. Československo splatí britské straně pohledávky v hodnotě 24 000 000 liber (kromě půjčky na financování exilové vlády a vojáků v RAF zde šlo i o splátky tzv. Mnichovského úvěru, který londýnská vláda nabídla Československu už v roce 1938 jako kompenzaci za škody způsobené Mnichovskou dohodou).

Za to dostane zpět 18,4 tuny zlata ze svého pokladu. Co si o tom myslí historikové? „Jestli byly československá aktiva a zlato použity k financování naší armády a našeho letectva, to znamená k osvobození Československa, pak byly investovány tím úplně nejlepším způsobem,“ míní Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu.