Jsou to zhruba čtyři roky, kdy vypukla jedna z největších kauz souvisejících s daňovými ráji. A i když už od té doby případ zvaný Panama Papers tak trochu vyšuměl, svého času šlo o obrovský skandál, který prakticky nemá obdoby. Co přesně stálo za odhalením, které stálo křeslo i některé vlivné politiky?

Německý novinář píšící pro list Süddeutsche Zeitung Bastian Obermayer (*1977) si právě se zaujetím prohlíží zvláštní e-mail. „Dobrý den. Tady John Doe. Máte zájem o jistá data? Rád se podělím,“ stojí v něm. Obermayer zpozorní.

John Doe totiž ve světě investigativní žurnalistiky obvykle označuje člověka, který tají z různých důvodů svoji identitu. Následuje poměrně rychlá a věcná komunikace.

Anonymní pisatel posílá první soubory týkající se argentinských politiků, kteří vyváděli peníze ze země skrze firmy zaregistrované panamskou kanceláří Mossack Fonseca.

„Firma je jedním z největších poskytovatelů anonymních schránkových firem a nemá zrovna pověst, že by si zákazníky váhavě vybírala,“ píše ve své knize o Panama Papers Obermayer s tím, že firem této kanceláře využívají ti nejbohatší, aby zastřeli své obchody.

Ona sama to však dlouhodobě odmítá a není možné jí to dokázat. Tedy až doteď.

Stopy vedou do vysoké politiky

Komunikace mezi novinářem a jeho anonymním zdrojem pokračuje. Přicházejí další a další dokumenty a Obermayerovi je jasné, že se před ním odkrývá doslova monumentální kauza.

V redakci je k případu přidělen ještě jeden novinář, jinak ale panuje snaha o maximální utajení a opatrný přístup k informacím.

První pátrání se točí kolem obchodu ruského prezidenta Vladimira Putina (*1952), který taktéž figuruje v prvních zaslaných dokumentech. V materiálech se objevuje jméno jeho nejlepšího přítele ve spojení hned se třemi tzv.

offshorovými firmami – tedy fiktivními společnostmi založenými v daňových rájích. Další dokumenty se pro změnu týkají bývalého vysoce postaveného muže společnosti Siemens nebo již zmíněných argentinských politiků.

Jenže postupně chodí další a další data a brzy je jasné, že počet lidí i firem, kterých se tato kauza týká, jde do tisíců.

Jak to funguje?

Rozjíždí se velké investigativní pátrání opírající se o 11,5 milionu tajných dokumentů uniklých právě z panamské společnosti Mossack Fonseca. Novináři postupně rozklíčují principy, které stojí prakticky za všemi obchody.

Klientem je téměř vždy firma či podnikatel, jenž má zájem o koupi offshorové firmy. S panamskou společností naváže kontakt prostřednictvím banky nebo právníka.

Ten za klienta domluví, ze které země má schránková firma pocházet (nejčastěji jsou ve hře Britské Panenské ostrovy, Panama či Bahamy, ale výjimkou nejsou ani některé severoamerické státy nebo třeba Nizozemsko), a následně i vyřídí všechny náležitosti koupě.

Pak už mohou začít téct peníze – obvykle z účtů dané firmy na nevystopovatelný a právně nenapadnutelný účet oné koupené offshorové firmy. Mossack Fonseca dodá zpravidla i fiktivní ředitele daných firem.

I ti jsou obvykle nedohledatelní a slouží jako zástěrka, za kterou se může snadno schovat pravý vlastník, jenž má díky plné moci přístup ke všem účtům či trezorům.

Světová kauza

Dokumentů od anonymního zdroje postupně přibývá, až jde nakonec o stovky a stovky gigabytů dat, které je navíc třeba ještě kódovat. Zatímco novináři řeší, jak se s tím technicky vypořádat, snaží se přijít také na důvod, proč jim onen zdroj informace poskytuje.

„Mám pocit, že to musím udělat, protože k tomu mám možnost. Probíhá tam šílené množství kriminálních aktivit,“ odpovídá onen neznámý vystupující pod přezdívkou Joe Doe. Časem je jasné, že jde o něco mnohem většího než o kauzu pro jedny německé noviny.

Data jsou poskytnuta také Mezinárodnímu konsorciu investigativních novinářů, čímž se z toho stává skutečně celosvětová kauza. Dokumenty postupně zkoumá přes 400 novinářů ze 107 mediálních agentur a z 80 zemí.

Vše ale trvá ještě několik měsíců, až 3. dubna 2016 vychází první článek společně se 149 uniklými dokumenty.

Rozsah překvapí

Svět je na malou chvíli v šoku. Všichni věděli, že mocní často ukrývají své příjmy v šedivé zóně daňových rájů.

Že obcházejí pravidla svých zemí, aby maximalizovali svůj profit, a čas od času využívají offshorových firem i jako krytí pro své nelegální aktivity. Všichni to věděli, ale přesto veřejnost překvapilo, jak rozšířený a propracovaný tento systém je.

„Úspěch společnosti Mossack Fonseca byl dán mezinárodní sítí účetních firem a prestižních bank, které si ji najímaly ke správě financí bohaté klientely.

Hlavními hybateli těchto těžko kontrolovatelných daňových rájů jsou právě banky,“ píší už 4. dubna ve svém textu australské novinářky Lisa Mainová a Elise Worthingtonová.

Banky i prezidenti

Informace o firmě Mossack Fonseca začínají plnit stránky novin hned v následujících dnech. Záhy je zřejmé, že kancelář spolupracuje s více než pěti stovkami poboček bank, z nichž většinu záhy čeká vyšetřování a často i všemožné pokuty.

HSBC, Deutsche Bank, Société Générale, Credit Suisse. To všechno jsou velké bankovní domy čelící obrovskému tlaku a podezření z praní peněz. Skandál jde však dál a dostává se na politickou úroveň.

Na seznamu podezřelých z využívání šedé zóny daňových rájů jsou vládní špičky či blízcí příbuzní vysokých politiků z více než 40 zemí světa.

Nechybí mezi nimi teď už ukrajinský exprezident Petro Porošenko (*1965), který do daňového ráje odsunul svou firmu Roshen, či argentinský prezident Mauricio Macri (*1959), jenž pro změnu odkláněl příjmy ze stavebního průmyslu.

A výčet zasažených může pokračovat. Skandál se nevyhýbá saúdskému králi, katarskému emírovi nebo třeba fotbalové superhvězdě Lioneli Messimu (*1987).

Další pátrání pak ukazuje kupříkladu na okolí již zmíněného ruského prezidenta, na jméno švagra čínského prezidenta Si Ťin-pchinga (*1953) nebo otce bývalého britského premiéra Davida Camerona (*1966).

Databáze obsahuje i 272 jmen osob a firem, které nějakým způsobem souvisejí s Českou republikou. Důkladné pátrání odhaluje v souvislosti s fiktivními firmami například jméno Jiřího Malivánka.

Zdánlivě obyčejný terapeut je majitelem offshorových firem spravujících akcie desítek českých podniků včetně ČKD. Podle investigativců však funguje jen jako zprostředkovatel.

Rozsáhlé důsledky

I když se v současnosti zdá, že celá kauza tak trochu vyšuměla, není to tak úplně pravda. Vyšetřování jednotlivých dílčích kauz probíhá doteď a zásadní dopad mělo odhalení i na samotnou kancelář Mossack Fonseca.

Celosvětový skandál ohledně obcházení daní jí totiž způsobil takové škody, že ke konci března 2018 definitivně ukončila svou činnost. Kauza také stála kariéru některé vysoce postavené politiky.

Rezignoval po ní kupříkladu islandský premiér Sigmundur Gunnlaugsson (*1975) nebo španělský ministr průmysl José Manuel Soria (*1958).

Velké kritice se nevyhnula ani samotná Panama, které hrozilo, že se dostane na černou listinu jako nespolupracující daňový ráj. Země tak nakonec podepsala mezinárodní daňovou dohodu, která z ní offshorové firmy de facto vyhnala.

Po stopách daňových úniků se díky kauze navíc pustily daňové úřady v 82 zemích. Výsledek? Řada podezřelých a vymáhání stovek milionů dolarů.