Sotva veřejná morálka rozdýchá tango, o kterém se v roce 1914 s despektem píše jako o „odporném tanci kovbojů, kuplířů a prostitutek,“ přichází další rána dobrým mravům. Charleston.
Divoký, nespoutaný tanec zrozený počátkem století v Jižní Karolíně z tance otroků, a revoluční je i proto, že je první, který mohou ženy tančit i bez partnera. Práce nohou, mávání rukama, provokativní houpání v bocích, to vše je považováno za nemravné.
„Vulgární, nechutné a ponižující“ rozčilují se kritici. „Hrozí zranění kolenou,“ varují ortopedové. Tentokrát však nemají šanci.
Od roku 1923, kdy na Broadwayi poprvé zazní skladba The Charleston pianisty Jamese P. Johnsona, se stává hlavním tanečním proudem v Americe. Tančí se všude. V tančírnách, doma a dokonce i na ulici.
Stejná horečka zachvátí i Evropu, když ho tu v roce 1925 předvede v legendární banánové sukýnce tanečnice Josephine Bakerová (1906-1975).
https://www.youtube.com/watch?v=P96axzkWnNY
