V roce 1872, když je Alešovi Hrdličkovi třináct let, rozhodne jednoho dne v Humpolci jeho otec truhlář: „Odjedeme do Ameriky, vydělám tam mnohem víc peněz než v Čechách.“ Celá rodina proto odplouvá do New Yorku. Jenže když se vylodí, žádná pohádka o štěstí nalezeném v Americe se bohužel nekoná.

Jediná práce, kterou se otci podaří sehnat, je v tabákové továrně.

Aleš Hrdlička(1869 – 1943) tam nastupuje s ním, aby rodina získala co nejvíc peněz. „Po deset hodin denně, mezi hochy a děvčaty vesměs staršími, jimž jsem ani slova nerozuměl – ač toto poslední bylo snad mým štěstím,“ píše nešťastný Aleš o každodenní dřině svému učiteli do Humpolce.  

Lékařem díky nemoci 

Na první pohled to sice vypadá, že se už navždy zahrabe v tabákových listech, ale mladý Hrdlička se naštěstí nevzdává. Poradí si i s neznámou řečí – po večerech se učí anglicky.  „Budeš studovat obchodní školu,“ oznámí otec osmnáctiletému Alešovi.

Místo školních lavic ale mladíka čeká nemocniční postel. Onemocní tyfem, který se zkomplikuje se zápalem plic a pohrudnice.

V nemocnici stráví dlouhou dobu, během které fascinovaně pozoruje práci lékařů. Medicína ho zaujme, a když se uzdraví, má o svém dalším životě jasno. „Budu lékařem,“ oznámí otci a v roce 1889 se zapisuje na newyorskou Eclectic Medical College (lékařská fakulta).  

Nadšenec pro lebky 

O pět let později složí v Baltimoru (největší město amerického státu Maryland) úspěšně závěrečné zkoušky a nastupuje na svou první lékařskou praxi do ústavu pro mentálně postižené v Middletownu ve státě Connecticut. Při ošetřování nemocných se setkává s antropometrií, vědou o měření člověka, která je tehdy ještě v plenkách.

Hrdličku ale zkoumání lidských proporcí zaujme. Větu „Ještě potřebuji proměřit vaši lebku,“ slýchají jeho pacienti velice často. Doslova se vyžívá v posuzování tvarů lebky a rysů v obličeji. I když soukromá lékařská praxe by mohla být hodně výnosná, mnohem víc Hrdličku láká objevovat neznámé.

Sice má hluboko do kapsy, ale nakonec stejně dává přednost vědecké medicíně. Vybral si proto tu správnou dobu. 

Hádají se o Darwina 

Vědecké kruhy se zrovna hádají, protože britský přírodovědec Charles Darwin (1809 – 1882) v roce 1859 uveřejnil teorii o původu člověka. Je to pravda nebo ne? Argumenty proti i proti létají vzduchem. Zatímco odborníci diskutují, Hrdlička pracuje.

Stává se antropologickým poradcem ve Státním patologickém ústavu v New Yorku.

I to je mu ale málo. „Ke skutečně kvalitní vědecké práci musím mít co nejvíc měření, která bych mohl porovnávat,“ uvědomuje si, a proto v roce 1896 vyráží do Evropy.

Obíhá nemocnice, univerzity, pohřební ústavy i muzea a měří a měří… Výlet na starý kontinent se mu vyplatí, studuje stovky lidských kostí a v Paříži potká svoji životní lásku.

Seznámí se tam s Marií Stricklerovou, kterou si vezme za ženu. Bohatá nevěsta se hodí, konečně nemusí být pořád někde zaměstnaný a může se svobodně věnovat vědě. 

Indiáni – příbuzní Asiatů 

V roce 1898 začíná Hrdlička vyprávět svůj indiánský příběh, starý několik desítek tisíc let. Tak daleko sahá historie, během které se Indiáni dostali do Ameriky.

Na výzkumných cestách v Severní Americe ale i v mnoha dalších zemích stráví Aleš s přestávkami téměř dvacet let. „Indiáni přišli do Ameriky z Asie.

Asi před 30 000 lety přešli přes Beringovu úžinu na Aljašku,“ tvrdí přesvědčivě. Na Zemi je tenkrát poslední doba ledová. Neexistují zatím kontinenty Amerika ani Asie, jak je známe dnes.

Hladina moří je mnohem níž a oba světadíly spojují skály, po kterých se prý vydali Indiáni. Stopovali zvěř a dostávali se stále dál a dál do Severní Ameriky. „Všechno lidstvo je jednoho původu,“ argumentuje svými antropologickými výzkumy v roce 1926.  

Naštve nacisty 

Ve světě vědy si sice svými teoriemi získá respekt, ale popudí proti sobě německé nacisty.

Když fašisté mluví o „méněcenných rasách“, nad nimiž ční germánský nadčlověk, modrooký blondýn s ostrým nosem a světlou pletí, Hrdlička jim ve výsledcích svého výzkumu vlastně říká, že jejich ideální blonďák klidně mohl pocházet z Afriky.

To se Hitlerovi vůbec nelíbí.  „Mnichovská dohoda je zrada,“ nebojí se navíc vědec vyslovit svůj názor na začátku 2. světové války. Píše kvůli tomu i americkému prezidentovi Franklinu Delanu Rooseveltovi (1882 – 1945) a neváhá zajet ani do Londýna, kde navštíví československého prezidenta Edvarda Beneše (1884 – 1945) a podpoří ho v boji proti nacistům. 

Na jeho názory ovšem doplatí jeho jmenovec starosta Humpolce Emil Hrdlička (*1894), kterého Němci popraví na střelnici v pražských Kobylisích během Heydrichiády 3. července 1942. Aleš umírá v roce 1943 ve Washingtonu.