Je Adolf Hitler právem odsunut až na třetí místo v žebříčku největších masových vrahů za Josifa Stalina a Mao Ce-tunga? Záleží na úhlu pohledu. Je však nesporné, že Hitler je největším zločincem třetí říše. Jak by asi dopadl, kdyby se dožil stání před Norimberským tribunálem?
Adolf Hitler (1889–1945) by nikdy nemohl být nejmocnějším pánem světa, kdyby neměl jistá nadání. Nadání manipulovat lidmi. Nadání okouzlit je svým šarmem a charismatem.
Díky tomuto umu si dokáže podmanit davy, ale také zejména široké řady věrných služebníků a podřízených. I když se mnohdy může zdát, že je Hitler nepevným a nerozhodným lídrem, opak je pravda.
Rozhodnutí záměrně ponechává na svých podřízených a tím se v podstatě zbavuje odpovědnosti za nejpodlejší zvěrstva druhé světové války. Neměli bychom ale zapomínat, že důležité „filozofické“ a ideologické podhoubí obludného systému vytváří právě Hitler…
Až třetí nejhorší
Americký historik Rudolph Rummel umístí ďábelského Hitlera až na třetí příčku v žebříčku největších masových vrahů 20. století.
Hůř si vede už jen sovětský Josif Stalin a komunistickou Čínu spravující Mao Ce-tung. Třetí místo si Hitler vyslouží za 21 milionů obětí, které má prý na kontě.
Stalin má mít na svědomí téměř 43 milionů mrtvých a čínský Mao takřka 38 milionů obětí.
Podle jiných odhadů stojí Hitler za smrtí asi 12 milionů civilistů, kdežto Stalin si může napočítat 15 milionů lidí, kteří zahynou hladem, uvězněním v sovětském gulagu nebo při procesech násilné kolektivizace.
Z tohoto pohledu už se Hitler od Stalina moc neliší. Jakých konkrétních zločinů se ale nacistický lídr měl dopustit?
Impozantní projevy
Muž, který je právem považován za toho, kdo rozpoutá nejdrastičtější konflikt lidských dějin, řeční v majestátní budově říšského sněmu. Je 30. ledna 1939 a vůdce slaví svůj šestý rok ve funkci říšského kancléře.
Budova praská ve švech tíhou těch nejvýznamnějších nacistických pohlavárů. „Dnes jsem něčím víc než jen prorokem.
Jestliže byli mezinárodní židovští finančníci v Evropě i mimo ni úspěšní v plundrování národů po světové válce, pak výsledkem nebude bolševizace planety a vítězství židovstva, ale vyhlazení židovské rasy v celé Evropě!“ nadšeně křičí.
Ti, kdo si zprvu mysleli, že chce oblíbený Adolf Židy „jen“ vyhnat, se mýlí. Hitler už je chce vyhubit. Ve všech koutech Evropy a evropského Ruska. Zdá se tak, že jeho vina za uskutečnění zrůdného holocaustu je nepochybná. Je zde jeden malý háček.
Neexistuje totiž ani jeden dokument, který by dokazoval přímý Hitlerův rozkaz. Jako důkazy jsou tak čile využívány jen Hitlerovy projevy, písemnosti, záznamy diskusí a rozhovorů se státníky cizích zemí a také svědectví těch, kteří rozkazy vykonávají.
Bible nacistického zla
Spousta historiků, badatelů i komentátorů je přesvědčená, že Hitler své pohledy a ideologii shrnuje v díle Mein Kampf (Můj boj) a že z ní lze čerpat při hledání odpovědí na otázky, jakých zločinů se Hitler dopustil.
Kniha obsahuje kromě popisu dospívání budoucího diktátora zejména vůdcovy myšlenky a hodnoty. Hitler tak obhajuje nacismus, rasismus i teze o nadřazenosti árijské rasy.
Věří v to, že právě on je tím jediným, kterého vyvolil samotný Bůh, aby vrátil Německo na vrchol moci a cti, jež mu byly násilím vyrvány versailleskou mírovou smlouvou po první světové válce.
I ve svém stěžejním literárním počinu si však Hitler (jako mnohokrát poté) „přikrášluje“ pravdu. Například v pasáži o údajném nuzném životě v rakouské Vídni, kde prý byla na každém kroku cítit chudoba.
Už zde prý navíc začal pociťovat nenávist vůči Židům, což není úplná pravda. Odpor k židovskému etniku v něm začne kypět až v době jeho pobytu v bavorském Mnichově o pár let později.
Krutost mu zlomí vaz
Svůj dějinný cíl, stanovený božskou prozřetelností, však následně bere Hitler velmi vážně. Jeho největším úspěchem je bezesporu sjednocení obrovské masy německého a i rakouského lidu. Jeho popularita je enormní.
Spousta Němců mu (i díky naprosto dokonalé propagandě) věří až do samého konce – tím se zcela liší od všech ostatních diktátorů 19. a 20. století! Navíc musíme vzít v potaz, že Němci patří v dané době mezi nejvzdělanější národ na planetě.
Mnozí jej sice podporují jen pasivně, ale podporují. Věří v něj víc než v nacistickou hierarchii. Jistě, za popularitou tohoto zločince stojí rychlá ekonomická vzpruha země i téměř nulová nezaměstnanost.
Do roku 1938 tak Hitler učiní z Německa nejsilnější a nejobávanější zemi v Evropě. A všechny tyto výdobytky získává bez nutnosti vedení války!
Proto někteří historici tvrdí, že kdyby Hitler zemřel už v roce 1938, zapíše se paradoxně do německých dějin jako jeden z největších státníků historie.
I když se následně do války pustí, ještě v roce 1940 je jeho vítězství otázkou několika měsíců – stačí, kdyby vytrval v úsilí dobýt Británii a nevrhal se střemhlav na obra jménem Sovětský svaz.
Je proto značnou ironií, že jeho brutalita a krutost (u které měl v případě Británie vytrvat, aby vyhrál), vede k jeho zkáze. Hitler si až příliš pozdě uvědomuje, co rozpoutal.
To, že se proti němu spojí kapitalisté (Spojené státy a Velká Británie) s komunisty (Sovětský svaz), je toho jenom důkazem.
Zahrávání si s rasou
Přesto se dnes najde spousta těch, kteří Hitlera obdivují. Někteří tak činí kvůli vlastní soukromé zvrácené „zálibě ve zlu“, jiní obdivují Hitlerovy úspěchy – bez ohledu na to, jakými prostředky jich dosáhl.
Bezbřezí odpůrci Hitlera na druhou stranu často zapomínají na dvě složky Hitlerovy osobnosti. Jako soukromá osoba je Adolf společensky velmi introvertním mužem, který má jen málo dobrých kamarádů.
Miluje ale zvířata a prosadí pro ně několik zákonů, které přispějí k jejich ochraně před využíváním. Hitler jako veřejná osoba se však neurvale pasuje do role mesiáše a tím nevyhnutelně zavleče Německo do války.
Jako vůdce je zcela jinou osobou, nacionalistou tělem i duší – kdo není Němec, není člověk! Osoba vůdce pak nemilosrdně páchá zločiny, které nelze ospravedlnit.
Hitlerovým velkým zločinem je bezesporu jeho zahrávání si s eugenikou, kdy věří, že kdokoli bez německých perfektních genů si nezaslouží žít. Chce se tak postupně zbavit Židů, Romů, homosexuálů, Afričanů a také všech postižených.
Na konci války, když už vidí, že je dobojováno, spáchá další zločin – nakáže zničit veškerou německou infrastrukturu bez ohledu na lidské ztráty. Když plán selhává, zavře se v bunkru a spáchá sebevraždu.
Nařídil holocaust?
Bezesporu největším zločinem Hitlera je rozhodnutí o masové likvidaci Židů. Rozhodnutí, které nenajdeme nikde na papíře. I přesto existuje slušná řádka důkazů, která Hitlerovu účast na zvěrstvu stvrzuje.
Zařadit sem můžeme i schválení masových deportací Židů na východ z října 1941. Myslel si snad Hitler, že Židé zde najdou domov, práci a klidný život? Někteří jsou o tom přesvědčeni!
Amatérský historik David Irving, který zločiny holocaustu bagatelizuje, se domnívá, že jelikož neexistují písemné rozkazy, „konečné řešení bylo čistě prací Himmlera a Hitler nejenže to nikdy nenařídil, on navíc ani nevěděl, že se to děje“.
Většina dalších historiků včetně Paula Johnsona to důrazně odmítá. „Tento argument neobstojí. Administrativa třetí říše sice byla občas chaotická, ale její ústřední princip byl dostatečně jasný:
všechna klíčová rozhodnutí pocházejí od Hitlera!“ je si jistý. Ministr zahraničí druhé československé republiky František Chvalkovský by navíc mohl Hitlerovy záměry dostatečně doložit. Na lednové schůzce z roku 1939 mu Hitler doslova sdělí:
„Chystáme se Židy zničit!
Nenecháme je jen tak odejít s tím, co napáchali 9. listopadu 1918. Den zúčtování přijde.“ Historik Klaus Hildebrand je přesvědčený o Hitlerově patologické nenávisti vůči Židům, o jejich likvidaci vědět musel, protože smrtící mašinerie stála nemalý peníz a úsilí.
O tom svědčí i Hitlerova závěť, kterou sepsal těsně před spácháním sebevraždy. V ní pověří Němce, aby pokračovali v boji proti židovstvu:
„Především nařizuji vládě a lidu, aby vymohla rasové zákony za každou cenu a nemilosrdně vytrvala v potírání jedu všech národů, mezinárodního židovstva.“
Nevinný psychopat
Velmi oblíbenou tendencí je činit z Hitlera blázna, psychicky chorého člověka. Kromě občasných návalů a cholerických výbuchů vzteku ale páchá největší ukrutnosti s ledovým klidem, plně při vědomí.
Připsat Hitlerovi šílenství ho může vyvinit a odejmout mu zodpovědnost za jeho slova a činy. Odborníci a lékaři zjistí, že nejméně deset měsíců před svou smrtí nebyl postižen žádnou nemocí (kromě postupujících příznaků Parkinsonovy choroby)!
Jediné, v čem by mohli zastánci teorie choromyslnosti Hitlera mít pravdu, je fakt, že měl jistou tendenci k hypochondrii – během války spolyká neuvěřitelné množství pilulek a už v roce 1938 je dokonce sám přesvědčen o tom, že jeho život nebude příliš dlouhý.
To může mít za následek iracionální zrychlení dobývání a podmanění si Evropy v co nejkratším možném čase. V neprospěch mentálních poruch hovoří jeho skvělá paměť na detaily a instinktivní vhled na slabosti svých nepřátel.
Všechny Hitlerovy zločiny
Za co všechno by byl Hitler souzený, kdyby válku přežil? Dle odborníků zřejmě za podobné skutky jako ostatní nejvýše postavení nacisté. Prvním zločinem je jistě samotné převzetí moci za pomoci konspirace ve Výmarské republice.
Hitler násilným potlačením opozice a uzurpováním si titulu říšský kancléř pošlape ústavu a zřídí zločinný totalitní režim.
Druhým vážným zločinem je rozpoutání agresivní války, kdy v rozporu s mezinárodním právem nařídí vpád vojsk do několika zemí, neutrálních i těch, které mají s Německem uzavřenou mírovou smlouvu!
Soud by Hitlera jistě shledal vinným i v bodě podílení se na válečných zločinech. Hitler totiž nařídí páchání brutálních činů proti civilistům po celé Evropě.
Sem by spadalo i nelegální zabavování majetku, vraždění civilních obyvatel či porušení mezinárodních dohod o zacházení se zajatci.
Třešničkou na dortu jsou pak už jen zločiny proti lidskosti, kdy Hitler prostřednictvím polovojenských jednotek SS nařídí smrt milionů lidí s cílem vyhlazení. Je takřka nabíledni, že soud by Hitlerovi bez milosti uložil trest smrti…