Narodí se v Metz, vystuduje v Paříži, kde také působí jako státní úředník. Zamiluje se, v roce 1870 se ožení s Mathilde Maute de Fleurville (1853-1914) a o rok později se jim narodí syn Georges (1871-1926). Takový normální usedlý život? Ani náhodou.
Paul Verlaine je nejen velký francouzský básník, ale především velký piják. Začne už jako adolescent a když poznává svou budoucí ženu, je už regulérním alkoholikem. I když z lásky k ní se mu daří pití omezit.
V září 1871 však dostává první dopis od mladičkého rebela Arthura Rimbauda (1854–1891) a jejich následné setkání změní Verlainovi život.
Dominantní mladík si ho totiž zakrátko omotá kolem prstu natolik, že dosud spořádaný otec rodiny opustí milovanou Mathilde i syna, a vrhá se do zničujícího homosexuálního mileneckého vztahu.
Zkáza má jméno absint
Jejich vztah je plný divokých hádek, neustálých rozchodů a usmiřování, ale především alkoholu. Obzvláště absintu, kterým se oba zpíjí do bezvědomí a zejména na Verlaina má až destruktivní vliv.
Vše vrcholí v červenci 1873, kdy opilý a zoufalý Verlaine v záchvatu žárlivosti na Rimbauda vypálí dvě rány z pistole a zasáhne ho do levé ruky.
Krátce na to je po dalším incidentu, ve kterém opět hraje hlavní roli pistole, zatčen a za pokus o vraždu odsouzen na dva roky žaláře. Tady konvertuje ke katolicismu a rozhodne se skoncovat s absintem.
Pije až do konce
Několik let žije i pije střídmě, věnuje se poezii, a protože se mu nepodaří usmířit s Mathilde, toulá se Evropou jako učitel jazyků. Zpět na cestu zkázy vykročí v roce 1877, kdy se zamiluje svého žáka, dobráckého rolnického chlapce Luciena Létinoise.
Protože ani tento vztah nemá šťastný konec. V dubnu 1883 totiž mladík zemře na tyfus a zničený Verlaine hledá útěchu v alkoholu.
Za pár let je z něj troska, která žije v chudinských brlozích, vysedává v pařížských kavárnách a nasává jednu sklenku absintu za druhou. Poslední roky života tráví po nemocnicích a ústavech. Trpí cirhózou jater, zápalem plic, kapavkou i syfilidou.
Své závislosti sice lituje – „Absint! To je ten zdroj šílenství a zločinu, hlupáctví a hanby, který by měla vláda úplně zakázat,“ – ale pořád pije. Až do úplného konce.
Dokonce i v nemocnici, kam mu přátelé tajně nosí lahvičky a ošetřovatelky je milosrdně přehlížejí, protože jeho dny už jsou stejně sečteny. Výsledná cifra je 51 let.