Finský voják se ušklíbne nad knihou. Zaklapne ji a hodí do bedny k ostatním. Nevěří, že knihy mohou být cenné. Jenže jeho velitel je přikázal sbalit a odvézt. Všechny skončí ve finském Turku, kde na počátku 19. století lehnou popelem při požáru města…

Olomoucký biskup Jindřich Zdík (1083–1150) zakládá roku 1143 společně s knížetem Vladislavem II. (kolem 1110–1174), pozdějším českým králem, klášter na pražském Strahově.

Po smrti odkazuje Zdík klášteru kodexy ze svého skriptoria, písařské dílny. Nejstarší fondy knihovny proto pocházejí už z doby jejího vzniku a jsou nesmírně cenné.

Rukopis s iluminacemi má už tenkrát hodnotu několika středověkých domů, za ty s velkým množstvím obrázků se platí dokonce celým panstvím.

Husitské řádění přežije

V roce 1420 se ale pražská Strahovská knihovna stává trnem v oku husitům. Vadí jim, že do zdejšího klášterního centra vzdělanosti posílají svoje děti bohatí čeští šlechticové. Knihovna husitské řádění ale naštěstí přežije.

Ovšem trvá téměř 150 let, než se opět postaví na nohy. Jejím zachráncem se stává opat Jan Lohelius (1586–1612).

Odcizí devatenáct beden

Slibný vývoj přerušuje třicetiletá válka (1618–1648), zejména útok Švédů a Finů na Prahu v srpnu 1648. „V devatenácti bednách odvezli příslušníci finského pluku, který byl na Strahově, podstatnou část knihovny v ceně 20 000 zlatých,“ uvádí literární historik Pravoslav Kneidl (1927–2003).

Unikne třetí hrozbě

Potřetí knihovna jenom těsně unikne katastrofě, když habsburský císař Josef II. (1741–1790) zavírá kláštery.

Naštěstí Strahov ušetří právě kvůli jeho vyhlášené knihovně, která dnes má v obou svých sálech (Teologický a Filosofický) a přilehlých depozitářích cca 200 000 svazků. Více než 1500 svazků tvoří prvotisky (knihy vytištěné do roku 1500) a 3000 svazků rukopisy. Nejstarší je faksimile Strahovského evangeliáře, kodexu z let 860–865.