Jediné, co chce, je v klidu si nakoupit a pak už běžet domů za rodinou. To ale netuší, že ve chvíli, kdy si bude vybírat zboží z regálu, k ní přistoupí žena, kterou před pár hodinami propustili z psychiatrické léčebny. V plánu má jediné. Vraždit!

 I něžné pohlaví v sobě dokáže občas najít nezměrnou krutost. Za líbivou tváří se leckdy může skrývat pořádná dávka nenávisti. K sobě samé, k opačnému pohlaví, ale klidně i k dětem. To se pak musí mít na pozoru každý, nikdo před nimi není v bezpečí.

Michelle Sudků: Ubodala ženu v obchoďáku

Je zrovna 5. července 2016, když do kavárny na pražském Újezdě přijde slavit skupinka mladých slečen.

Jenže ve stejnou dobu je zrovna v kavárně i stálá zákaznice a zároveň pravidelná pacientka psychiatrické léčebny, tehdy 33letá Michelle Sudků. Sedí proti baru, pije si pivo, kouří cigaretu a poslouchá hudbu na mobilu.

Cvrkot kolem sebe pozoruje s jasným úmyslem. Její mysl totiž už nějakou dobu ovládá touha, ke které se později přizná. Chce si vyzkoušet sex s mrtvým ženským tělem. A tak jakmile jde jedna ze slečen (25) na toaletu, Sudků ji nenápadně následuje.

Policie pochybí

Když žena opustí kabinku, Sudků k ní zezadu přistoupí a začne ji škrtit svým trikem. Oběť spustí takový křik, že je okamžitě celá kavárna na nohou. „Připravovala jsem kafčo a najednou jsme ze záchoda uslyšeli hrozný řev.

Spolu s kolegou jsme vyběhli k záchodům, muž otevřel dveře a uviděl, co se děje,“ uvede servírka. Na místo jsou přivoláni policisté. Ti ženu a oběť vyslýchají. Ostatní hosty ale nevyslechnou vůbec.

Sudků se dokonce netají tím, že je smutná, že vražda nevyšla podle jejích představ a žena přežila. I přesto policisté situaci vyhodnotí jen jako jakýsi zkrat a nechají ji převézt do bohnické psychiatrické léčebny.

Personál o ničem neví

Personálu v Bohnicích policisté jaksi opomenou sdělit, za jakých okolností se k ženě dostali, co Sudků provedla. A tak lékaři po čtrnácti dnech ženu propustí na svobodu s tím, že není pro okolí nebezpečná. Jenže to se šeredně pletou.

Její první kroky vedou rovnou do obchodního centra Nový Smíchov v Praze 5, kde má v plánu dokončit to, co se jí před čtrnácti dny nepovedlo. Zároveň na sebe chce lékaře upozornit a „potrestat“ je za její propuštění. Chce se vrátit zpět do léčebny.

V obchoďáku si vezme z regálu nůž, přistoupí k náhodné zákaznici (54) a dvěma bodným ranami ji usmrtí. Nůž zahodí a počká si na příjezd policie.

Za čin je plně zodpovědná

Za vraždu a pokus o vraždu v kavárně je nakonec Sudků odsouzena k třiceti letům ve vězení. Podle psychiatrů je za svůj čin plně zodpovědná, přestože má vážnou duševní poruchu. Podle lékařů trpí nekrofilním sadismem.

Její agresivitu navíc mohlo posílit podávání hormonů, jež brala z důvodu přeměny pohlaví. Tu ale nakonec nedokončila. Policisté, kteří případ z kavárny měli na starost, se před soud postaví také.

Za svou nedbalost jsou uznáni vinnými a odnášejí si osmiměsíční podmínku. Rodina oběti získá odškodné ve výši téměř 8 a půl milionu korun. Částku kvůli pochybení policistů zaplatí ministerstvo vnitra.

Romana Zienertová zavraždila vlastní děti a pokusila se o sebevraždu

Život se s Romanou Zienertovou (*1975) příliš nemazlí. S bývalým partnerem, se kterým má tři děti, se neustále o něčem dohaduje. S tím současným, s nímž má nejmladší dceru Romanu (2 měsíce), to ale není o moc lepší.

Vypjaté situace jsou u ní na dennodenním pořádku. Zkusí od toho všeho utéct. V srpnu 2011 se přestěhuje do domu v Širokém Dole u Svitav. Jenže ani nový dům její rozpoložení nezlepší.

Rozhodne se proto k nejhoršímu.  Bezvýchodnou situaci zkusí vyřešit rozšířenou sebevraždou.

Nejstaršího pošle na nákup

Toho dne, 2. září 2011, pošle nejstaršího syna Davida (8) na nákup. Když je syn pryč, bere do ruky nůž. Elišku (5), Lukáše (2) a Romanu podřeže na krku a zápěstích.

Když se David vrátí domů, rozhodne se skoncovat i s ním. Chlapec se před ní snaží schovat na půdu. Matka jej ale dostihne a udusí polštářem. Poté jde ukončit i svůj život. Nejprve si podřeže zápěstí a pak se jde ještě oběsit.

Ani jeden z jejích pokusů ale nakonec není úspěšný. Provaz se s ní utrhne a žena spadne na zem. Utrpí těžké poranění hlavy a ztratí spoustu krve. V tu chvíli už je na cestě partner Jaroslav.

Je mu totiž divné, že mu Romana celý den nebere telefon. Jakmile vstoupí do domu, je mu jasné proč. „Když jsem vstoupil do obývací kuchyně, viděl jsem na zemi dětské tělíčko v krvi.

Nevěděl jsem, co mám dělat, tak jsem dveře zavřel a jel na policii do Poličky,“ vypovídá Jaroslav.

Předstírá ztrátu paměti

Všechny děti jsou mrtvé. Romana je převezena do nemocnice, kde se její stav každým dnem zlepšuje. U soudu tvrdí, že si nic nepamatuje.

„Já vůbec nevím, pro mě to je neskutečné a nepochopitelné, nedovedu si představit, že bych někdy někomu ublížila, natož děckám,“ snaží se přesvědčit soud v Hradci Králové o své nevinně.

Když jí soud promítá fotografie zavražděných dětí, Zienertová neprojeví žádnou lítost ani emoce. Podle znalců ale duševní poruchou netrpí a vymýšlí si i ztrátu paměti. Soudce je nekompromisní a posílá ji na doživotí za mříže. Svůj trest si odpykává ve věznici v Opavě.

Jaroslava Fabiánová: Oběti vraždí sekáčkem nebo kladivem

Když je Jaroslavě Fabiánové (*1965) třináct let, její rodiče se rozvádějí. Aby toho na její psychiku nebylo málo, podle všeho má být v dětství znásilněna.

Když se pak v šestnácti přidá v Děčíně k romské partě, se kterou se poflakuje po ulicích, její obživa se smrskne na krádeže a občasnou prostituci. A tehdy poprvé vraždí. Jejím zákazníkem je v roce 1981 Vladimír Z.

(78), který za sex s mladistvými platí už dlouhodobě. Fabiánové ale nezaplatí tolik, kolik čekala, a tak ho umlátí zednickým kladivem a ještě dorazí dvaceti bodnými ranami do hrudníku. Dopadena je hned druhý den.

Vzhledem k tomu, že není plnoletá, je odsouzena pouze na čtyři roky a devět měsíců.

Sex s muži se jí hnusí

Časem Fabiánová zjistí, že se jí líbí stejné pohlaví. Sex s muži se jí hnusí. Nějak si ale vydělávat musí. Své klienty však většinou pomocí léků uspí a okrade ještě dřív, než k něčemu dojde. Smůlu má ovšem muž, jenž je kardiak.

Koktejl léků a alkoholu, který mu Fabiánová připraví, nemůže přežít. Fabiánové nicméně není možné prokázat, že jednala s úmyslem muže zabít, a tak je odsouzena jen k deseti letům za ublížení na zdraví s následkem smrti.

Na svobodu se za dobré chování dostane předčasně, v roce 2001. Netrvá dlouho a přijdou další oběti. Augustina K. (83) zavraždí sekáčkem na maso. Z jeho bytu si odnese cennosti, včetně několika obrazů, které pak rozprodává.

Poslední oběť ubodá

V srpnu 2003 se na tramvajové zastávce seznámí s Richardem S. (31), který ji pozve na diskotéku a pak k sobě domů. Tam ho Fabiánová ubodá 40 ranami nožem. Jiný trest než doživotí už si vražedkyně ani vyslechnout nemůže.

Přestože trvá na tom, že je nevinná, soudce je nekompromisní. Fabiánová se ale nevzdává. Po téměř dvou dekádách za mřížemi, na podzim 2022, žádá o nové projednání svého případu. Podle všeho má totiž nového svědka, který by jí mohl dosvědčit alibi.

I tentokrát je soudkyně neoblomná. Po krátkém jednání je obnovení procesu zamítnuto. O předčasné propuštění může vražedkyně požádat nejdříve v roce 2036, kdy jí bude 71 let.

Miroslava Kukačková nechala zlikvidovat manžela kvůli dědictví.

Všechno to začne jako v romantickém filmu. V roce 1995 si český emigrant Otto Kukačka, žijící v německém Aldersbachu, podá inzerát.

V něm hledá pracovitou a čistotnou ženu z Čech, se kterou by mohl trávit společné chvíle a případně ji pojmout za manželku. To vše zní jako ideál pro českou kuchařku a hospodyňku Miroslavu (*1927). Dvojice si začne dopisovat, což jí vydrží několik týdnů.

Má nadité konto

Oba zjišťují, že si výborně notují. On hledá skvělou partnerku, ona někoho, kdo ji zajistí do konce života. Vzhledem k tomu, že si Otto v Německu přijde na nemalé peníze, je tím pravým adeptem. Muž brzy šedesátnici nabídne, zda by jej nechtěla navštívit.

Na cestu jí pošle peníze. Ona tak s radostí souhlasí, že přijede. „To jsem ještě netušila, jak bude lakomej, dědek jeden!“ posteskne si Miroslava o několik let později. Zakrátko se žena k muži stěhuje a vyslechne si žádost o ruku.

V té době už se Miroslava netají tím, že jí je Otto proti srsti. Žádost ale přijímá.

„Jako svatební dar mi dal závěť, ve které mi všechno odkázal – na úkor ostatních příbuzných,“ vypovídá později Miroslava, pro kterou je čekání na manželův skon naprosto nekonečné.

Musí mu trochu „pomoci“

Do domu si Miroslava nastěhuje syna Karla se snachou. Otto se pár dní po svatbě rapidně změní. Podle Miroslavy se z něj stane manipulátor a tyran, kterého musí neustále obskakovat.

Jakmile není po jeho nebo nemá včas na stole jídlo, dostane od něj Miroslava holí. To nejhorší pro ni ale je, že muž vůbec nevypadá, že by měl umřít. Naopak. Těší se velmi dobrému a pevnému zdraví. A ke všemu jí dává jen jakési kapesné.

„Dědek mi dával jen pět set marek měsíčně! A peněz měl jako šlupek! Kájovi koupil jen nové auto. Nic víc!“ rozčiluje se Miroslava. Jenže rozvést se nemůže. V takovém případě by totiž ze vztahu odešla s prázdnou. A to rozhodně nehodlá dopustit.

Najme si zabijáky z Čech

Společně se synem vymyslí plán, jak se staříka konečně zbavit. A tak si na svého „manžílka“ prostě najme zabijáky. Těmi jsou romští bratři Balogové z České republiky, konkrétně z Chomutova.

Za jeho likvidaci jim Kukačková zaplatí necelých 40 000 korun. A bratři poslušně splní, co slíbí. V lednu 1997, čtyři měsíce po svatbě manželů Kukačkových, si bratři na 90letého Ottu počíhají, uškrtí ho a mrtvolu nacpou do kufru jeho vlastního auta.

Všechno naaranžují jako přepadení jeho domu a zdi ještě počmárají hákovými kříži. Z Kukačkové je konečně milionářka. Jenže ne nadlouho. Vše se totiž brzy provalí a vrazi ,,začnou zpívat“.

Chce chovat pštrosy

V roce 1998 tak dostává Kukačková od německých soudů doživotí. Dlouholeté tresty si ale vyslouží i oba vrazi, syn i snacha. Kukačková protestuje. Tvrdí, že je nevinná. Po několika letech si alespoň ,,vyřve“ odpykání zbytku trestu v Čechách.

A tak od roku 2002 sedí v opavské věznici. Stane se nejstarší odsouzenou ženou u nás. Čtyřikrát žádá prezidenta o milost. Ráda by prý dožila na farmě, kde by chovala pštrosy. Vyhověno já ovšem není ani jednou. Její životní cesta končí v roce 2008, kdy umírá v 80 letech.

Marie Fikáčková mučila a vraždila novorozence, protože nesnesla jejich pláč

Téměř odmalička má Marie Fikáčková (*1936), rozená Schmiedlová, velmi chladný, až nenávistný vztah se svou matkou. Možná právě proto v ní v dospělosti vypukne nenávist k dětem.

Přesto vystuduje „zdrávku“ a od roku 1957 pracuje jako zdravotní sestřička na novorozeneckém oddělení v sušické nemocnici. Od té doby začne na oddělení rapidně přibývat nešťastných „náhod“ a podezřelých úmrtí.

Jako sestra se činí

Fikáčková je na oddělení velmi oblíbená, a to zejména díky své profesionalitě a skvělé pracovní morálce. Kolikrát se dokonce na vedení nemocnice probírá její povýšení na vrchní sestru. To vše je ale jen pozlátko. Ve skutečnosti je to anděl s ďáblem v těle.

Fikáčkovou totiž extrémně rozčiluje dětský pláč. A to prý nejvíce v období, kdy má menstruaci. Tehdy ji podobné zvuky dovádějí přímo k šílenství.

To se poprvé naplno projeví v září 1959, když chytne za ucho novorozenou Janu tak silně, až jí ho natrhne. Incident se jí ale povede zahrát do autu.

Projde jí jako nešťastná náhoda, což ji jen utvrdí v tom, že ve svém řádění může beztrestně pokračovat.

Zlomí novorozenci kost

V listopadu 1959 s novorozeným Václavem trhne tak silně, že mu zlomí pažní kost. Na zlomeninu se ale přijde až později a lékaři si ji vysvětlí jako nešťastnou náhodu vzniklou při porodu.

V únoru 1960 už své násilnické sklony nedokáže absolutně ovládat. Měsíc staré Haně zmáčkne hlavu tak silně, až se jí prsty zaboří dovnitř ještě měkké lebky. Pak dá miminku pěstí a uloží jej zpět do boxu. Hanička utrpí vážná zranění a umírá.

Lékař do úmrtní zprávy napíše selhání dýchací soustavy, což v té době není nijak neobvyklé. Druhé, čerstvě narozené holčičce ve stejný den mačká Fikáčková hlavu a zlomí obě ruce. I tato dívenka nakonec kvůli brutálnímu zacházení umírá.

Pitva mluví jasně

Při následné pitvě obou dívek se prokážou vážná poranění lebky. Obě úmrtí mají společného jmenovatele. Marii Fikáčkovou, která se o ně tu noc starala. Koncem února 1960 je Fikáčková přímo na porodním oddělení zatčena.

Kromě vražd obou dětí se přizná k týraní minimálně deseti dalších. „Při stisknutí hlavičky jsem cítila, jak se mi prsty boří do hlavičky, ale necítila jsem v tomto okamžiku žádné praskání lebečních kostí.

Když jsem se uklidnila, pracovala jsem dále na skládání plen,“ vypovídá suše. Vražedkyně je odsouzena k trestu smrti oběšením. Ten je vykonán 13. dubna 1961 v pražské pankrácké věznici. Umírá ve 24 letech.