Snadný život je procházka růžovou zahradou. Ale pokud je někdo moc pozitivní, měl by si sundat růžové brýle! Proč je zrovna tato barva spojená s pozitivním pohledem na svět? A jak je to s jinými barvami, které ovlivňují naše vnímání a pocity?
Setkáváme se s tím už u Shakespeara (1564–1616). Mercutio v Romeovi a Julii mluví o „růžové zdvořilosti“ a má tím na mysli něco absolutního či dokonalého. Že se má někdo růžově, se později používá i v kontextu dobrého zdravotního stavu.
Může to vycházet z pozorování, že zdravý člověk má narůžovělé tváře. Anebo opět ze souvislosti růžové barvy s tím nejlepším! Ale proč je tak brána?
Existuje více zajímavých vysvětleni, v angličtině se například růžová nejmenuje podle růží, ale podlé jiné květiny, hvozdíků neboli Dianthus, kterým se říká pink.
Právě ty jsou oblíbené v alžbětinské éře a sama královna Alžběta I. (1533–1603), tedy ztělesnění společenského vrcholu, bývá zobrazována s těmito kvítky v ruce.
Může to však souviset i jen s psychologií barev. Růžová je jemnější alternativa červené, navozuje klid a mírní negativní emoce. A dělá tak dojem hezčí skutečnosti.

Je teplejší červená barva, nebo modrá?
Jak poznat, kde poteče studená a kde teplá voda? Podle červené nebo modré barvy na kohoutku či na baterii. Jejich význam si nespleteme. Proč to ale tak máme, když z pohledu fyziky je to špatně?
Červená je horká voda, červená místa na mapách značí oblasti s nejvyššími teplotami, zkrátka červenou barvu vnímáme jako žhavou už odedávna. Máme v sobě jakési zakořeněné asociace. Červený je oheň, k modré se blíží voda nebo led.
Jenže úplná pravda to není. Dnes umíme vytvořit plamen tak vysokých teplot, že není červený, ale modrý! Modré světlo má vyšší energii než červené a vyžaduje teplejší záření, i proto jsou ve vesmíru modré hvězdy ty nejžhavější, zatímco červené ty chladné.
Na běžných věcech na Zemi rozdíl nepoznáme a kulturou předávané vnímání tak vítězí. Když při jednom experimentu japonští vědci dají lidem do rukou červené a modré předměty, paradoxně ty modré označí označí jako teplejší.
Ze stejného důvodu – kvůli barvě je očekávali chladnější, a překvapilo je, že nejsou.

Opravdu černá zeštíhluje?
Přibrali jste? Bílé oblečení raději odložte a zahalte se do černé. Protože v černé budete působit štíhlejší! Ano, to je známá věc, ale proč to tak funguje?
Zeštíhlující černá je ve skutečnosti tak trochu mýtem. Je to spíš naopak. V černém oblečení jste stále stejní, ovšem v bílém vypadáte širší! Čím to je?
Za klamavý dojem mohou světločivné buňky v našem oku, tyčinky a čípky, které při jakémkoliv zasažení světlem pošlou informaci do mozku.
A protože bílé předměty odráží většinu světla, které na ně dopadá, tyčinky a čípky jsou doslova zahlceny a některé světelné signály vyhodnotí i vícekrát. A bílou věc tedy nakonec vidí o kapku větší, než doopravdy je!
Pokud ale vnímáme člověka v černém jako štíhlejšího, je to samozřejmě proto, že černá naopak většinu světla pohltí. Hůře tedy na ní vidíme různé tvary a detaily a nějaké ty špeky se tu před očima pozorovatele snadno ztratí.