Do pevné sítě křižáka zlatitého právě přistála vosa. Pavouk by se mohl radovat, z jeho pasti se už neodlepí. Rozvibrovaná síť ale brzy přivítá nového hosta: Sršeň. Na tu jsou pavoučí kouzla krátká. Hbitě vykousá v síti díru a křižákův úlovek prachsprostě ukradne!

Křižák se celou dobu ani nehne. Jako každý pavouk, i on je jedovatý. A k tomu bývá jeho jed, který je směsí polyaminových toxinů, srovnáván s bodnutím včel. Na sršně je ale malý pán.

Blanokřídlý vetřelec mu udělí jednorázovou lekci s názvem kleptoparazitismus a teprve poté ho nechá, ať si milostivě spraví síť. Pokud by se to pavoukovi náhodou nelíbilo, okusil by zřejmě zlodějových jedových zásob.

A co hůř, sršní jed má v sobě i poplašný feromon, který zalarmuje sršně v blízkém okolí!

Hlavně nepanikařit…

Čeští entomologové zatím, alespoň pokud víme, tento druh sršního kleptoparazitismu u nás – na rozdíl od amerických vědců – nezaznamenali. Ostatně, tady si (naštěstí) zatím ze sršní vybírat nemůžeme, rozšířený je zde jediný druh: Sršeň obecná.

Patří mezi neagresivní druhy, a pokud na vás jen tak bez provokace přistane, nebývá důvod k obavám. Zase odletí. Pakliže ovšem nepropadnete panice, kterou vyhodnotí za útočné chování. Pak se ke slovu může dostat její jed. Máme se ho bát?

Pokud jste dospělým čtenářem bez zdravotních problémů, tak k tomu není velký důvod. Můžete se chlácholit tím, že toxicita sršního jedu je 15krát nižší, než u včel. Ale…

Proč to tak bolí?

„Vždyť to strašně bolí! Mnohem víc, než od včely!“ mohli by se rozčílit ti, kteří si již se sršním jedem potykali. Je to tak. Hořký jed obsahuje aminy, aminokyseliny, enzymy, polypeptidy a ester acetylcholin.

Takový koktejl má neurotoxické účinky a narušuje buněčné membrány. Ovšem za zvýšenou bolestivost může poslední jmenovaná látka – ta totiž zprostředkovává přenášení vzruchů, takže i když je „otrava“ menší, víc si ji „vychutnáte“. A dokáže sršeň zabít člověka?

Ale jistě, byť jde o výjimky: alergici mohou upadnout do anafylaktického šoku a pokud budete mít náhodou sršeň v ústech, může jít také o život.

Živoucí pepřák

Všeobecně by měl člověk dle fyzičky snést bez následků 50 až 100 sršních bodanců. A ano, tento hmyz to zvládá i opakovaně. Také jste slyšeli, že sršeň je proti vlastnímu jedu imunní? Na tento mýtus si experimentálně posvítili i biologové: A není!

Co jste ovšem možná ještě neslyšeli je fakt, že sršeň vás nemusí hned popíchat, aby jí byl jed co platný. Dokáže ho totiž vystříknout až do vzdálenosti několika desítek centimetrů!

A pokud v tom místě zrovna budou vaše oči, máte zkušenost hodnou zásahu pepřovým sprejem.

Papírenská manufaktura

S jarem se probudí v úkrytu v dutině dřeva nebo pod zemí z hibernace oplodněná královna. Mráz dokázala přežít díky produkci glycerinu. A vzápětí se dá to práce. Ostrými kusadly strouhá kousíčky dřeva a míchá je s vlastními slinami.

Výsledek si nezadá s tvrdou papírovou hmotou. Začíná stavět obydlí, slavné sršní hnízdo. A jako v Kocourkově, jen funkčně, začíná odshora. S hotovými prvními patry uvolní ze zvláštní schránky na zadečku, takzvané spermatéky, oplodněná vajíčka.

Ty první si musí vypiplat sama. Jakmile se ale vylíhnou dělnice, práce automaticky převezmou.

Dejte mi jíst – a já dám jíst vám

Stavební boom však stále nekončí. Výsledkem může být až 80 centimetrové hnízdo se čtyřmi ochrannými obaly obývané třeba 1700 jedinci! Jde o silný matriarchát. Dámy se mohou pochlubit silnými kusadly a žihadly s jedem. A pánové?

Ti překvapivě nemají žihadlo a kusadla jsou značně měkčí. A zatímco „dospěláci“ si rádi smlsnou na sladkostech, jako je ovocná šťáva, med nebo nektar či míza, kvůli omladině v podobě larev se musí změnit v dravce. Loví pro ně různé bezobratlé.

Oblíbenou svačinkou jsou třeba můry, ale i pořádně nadité mouchy. Jedna sršeň jich za den uloví i desítky. Larvy se jim odvděčí: produkují na aminokyseliny a sacharidy bohatou tekutinu, kterou zase rádi jejich živitelé.