Na území dnešního Iráku bychom potkali pastevce a pár lovců, jejichž vzdálení potomci za pár tisíců let vybudují slavný Babylón, v oblasti Nového Mexika pro změnu dominuje zručná indiánská kultura Clovis.
To je v kostce svět po konci poslední doby ledové, zhruba před 10 000 lety. A právě v té době se začíná rodit většina deštných pralesů moře, korálové útesy.
Nakonec budou zabírat 0,1 % plochy světového oceánu, což odpovídá poloviční rozloze Francie. Stanou se jedním z nejrozmanitějších ekosystémů Země, ve kterém žije na 25 % mořských druhů.
Nejvíc korálových útesů sice najdeme v mělkých tropických vodách, ale objevit se dají i v těch studených a relativně hlubokých. Vždy však potřebují světlo – a pokud rapidně hladina stoupne a nestihnou tuto změnu dohnat růstem, uhynou.
Tajemství bariérového útesu
Táhne se podél pobřeží australského Queenslandu v úctyhodné délce přes 2000 km a najdete na něm zhruba 600 ostrovů. To je největší korálový ráj světa, Velký bariérový útes.
Stáří jeho živé struktury se odhaduje na 6000 až 8000 let a od roku 1981 nad ním drží ochrannou ruku UNESCO. Tvoří ho až 400 druhů korálů, z nichž každý má svůj vlastní tvar růstu. Vznikají tak stále nové plošiny, kopce i různé větvičky.
Díky neustále se množícímu polypu je každý rok o kousek větší. Vzniká tak jedna z biologicky nejbohatších lokalit na planetě.
Na co přišel Darwin?
Když padne řeč na jméno zakladatele evoluční biologie Charlese Darwina (1809–1882), většině lidí se vybaví vývoj člověka. Málokdo ale ví, že vypracuje také dodnes uznávanou teorii vzniku a vývoje korálových ostrovů. Co říká?
Kolem sopečného ostrova vznikne lemový korálový útes. Centrální ostrov poté poklesne. Zároveň rostou koráli – okolo se tak vytvoří pásmo bariérových útesů. Až se ostrov potopí, zůstane po něm laguna a atol.
Žijí vůbec?
Stačí, aby se teplota oceánů zvýšila o pouhý jeden 1 °C nad průměr, a korálové útesy odstartují proces bělení. Co to znamená? Korálové polypy vypudí ze své tkáně takzvané zooxantely, kterým běžně říkáme řasy.
Nic jiného jim nezbývá, jakmile stoupne teplota, produkují totiž reaktivní formy kyslíku. Ty na korály působí jako jed. Jsou to ale právě zooxantely, kterým z většiny vděčíme za úchvatné barvy korálů.
Na místě tak zůstane průhledná tkáň s kostrou z uhličitanu vápenatého. Je korál stále naživu? Ano, ale je slabý, hladový a s podvodní zubatou za zády.
