Králové a císaři rozhodují o osudech říší, vedou války i uzavírají spojenectví. Když se ale zavřou dveře paláců, často se mění v nadšence s překvapivými zálibami.

Někdo pěstuje exotická zvířata, jiný se s chutí pouští do zubařiny nebo celé hodiny pečuje o svůj vzhled. Historie tak ukazuje, že ani nejmocnější lidé světa nejsou imunní vůči podivným posedlostem.

Egyptská královna Kleopatra VII. (69-30 př. n. l.) podle starověkých autorů zkoumá účinky různých jedů na odsouzencích, aby našla způsob co nejméně bolestivé smrti. Výsledek svého pátrání pak podle tradice využívá i při svém vlastním konci.

Římský císař Nero (37-68) se proslavuje nejen svou krutostí, ale také neutuchající touhou stát se uznávaným umělcem.

Hraje na lyru, zpívá a vystupuje na jevišti, přičemž publikum prakticky nemá možnost odejít. Antické prameny navíc popisují jeho fascinaci smrtí. Popravy se podle nich někdy mění v jakási divadelní představení, při nichž odsouzenci umírají před zraky diváků.

Francouzský král Ludvík XIV. (1638-1715) zase povyšuje dvorskou etiketu na umění. Jeho ranní oblékání sledují desítky šlechticů, kteří soupeří o čest podat panovníkovi košili nebo paruku.

V Rusku mezitím car Petr I. Veliký (1672-1725) propadá stomatologii. Nadšeně trhá lidem zuby, někdy i zcela zdravé, a vytváří z nich kuriózní sbírku, která se dochovala dodnes.

Král farmář

Stejně překvapivé jsou i záliby dalších vládců. Pruský král Fridrich II. Veliký (1712-1786) bezmezně miluje chrty italské.

Na zámku Sanssouci s nimi tráví více času než s většinou dvořanů a přeje si být po smrti pohřben po jejich boku.Britský král Jiří III. (1738-1820) nachází radost v zemědělství.

Studuje nové zemědělské postupy, zajímá se o šlechtění plodin a s oblibou navštěvuje své statky, kvůli čemuž získává přezdívku „farmář Jiří“.

Švédský král Gustav III. (1746-1792) zase zbožňuje divadlo natolik, že píše hry, podporuje vznik opery a sám zasahuje do režie představení. Z dnešního pohledu působí mnohé z těchto koníčků výstředně nebo komicky.

Vášnivá milovnice fotografií

Britská královna Viktorie (1819-1901) propadá fotografii, tehdy zcela nové technické novince. Nechá pořizovat tisíce snímků své rodiny a významně přispívá k popularizaci fotografie mezi evropskou aristokracií.

Rakouská císařovna Alžběta Bavorská (1837-1898) věnuje obrovské množství času cvičení, jízdě na koni a péči o mimořádně dlouhé vlasy. Z dnešního pohledu působí mnohé z těchto koníčků výstředně nebo komicky.

Připomínají ale, že i lidé, kteří vládnou milionům poddaných, zůstávají obyčejnými lidmi se svými vášněmi, obsesemi i zvláštními zájmy.